Roman Navrátil a Kateřina Novotná z daňového a právního oddělení společnosti Deloitte v hodinovém semináři rozebrali s účastníky některá úskalí daňového odpočtu na vědu a výzkum a podělili se s nimi o řadu svých poznatků a zkušeností.
Nejčastější chyby firem
Odborníci Deloitte definovali na základě svých praktických zkušeností hlavní důvody, proč firmy v České republice stále ještě nedovedou využít možnost daňových odpočtů na vědu a výzkum. Pomineme-li ty, které o této možnosti ani po sedmi letech ještě nevědí, pak velmi častým důvodem bývá neschopnost identifikovat činnosti, u kterých by mohl být odpočet uplatněn. Zejména ve velkých firmách nebývá spolupráce mezi finančním a vývojovým oddělením nastavena tak, aby „daňaři“ dostávali dostatek informací pro identifikaci procesů vhodných k zařazení mezi vědecké, výzkumné nebo experimentální činnosti. Někdy může být příčina i v tom, že aktivity použitelné k odpočtu se hledají pouze v odděleních, která mají výzkum a vývoj v hlavní náplni, a zatím se mohou odehrávat i jinde. Možnost snížit si daně tak zůstává částečně nevyužita.
Daňový odpočet na vědu a výzkum ve svém daňovém přiznání často neuvádějí společnosti, které jsou ve ztrátě. To je však podle Romana Navrátila škoda, protože si ho mohou uplatnit v následujícím období, kdy budou už třeba v zisku. Častá obava firem z přílišné administrativní zátěže zpracování podkladů a vedení evidence pro odpočet není podle odborníků společnosti Deloitte také opodstatněná. Jde pouze o to udělat první krok a získat zkušenost. Pak už může být řada činnosti spojených s vykazováním vědeckých, výzkumných a experimentálních činností do značné míry zautomatizovaná a daňové úspory vynahradí vynaloženou námahu.
Jak najít ty správné činnosti?
Firmy, které chtějí uplatit daňový odpočet, se mohou opírat o definice vědeckých, výzkumných a experimentálních činností v zákoně 130/2004 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Odborníci Deloitte doporučují pozornosti zejména definici experimentální činnosti, která může korespondovat s řadou aktivit směřujících k využití stávajících poznatků pro vývoj nových výrobků, postupů, technologií nebo služeb.
Kateřina Novotná ve svém vystoupení podrobně pojednala o tom, jaké položky lze (respektive není možné) uplatnit při odpočtu a upozornila na nutnost vést o těch uplatněných přehlednou a průkaznou evidenci.
Komunikace s finančním úřadem
Roman Navrátil doporučil věnovat pozornost dokumentaci popisující projekt pro daňové účely. Poradil firmám, aby při jeho koncipování důsledně dodržovaly metodický pokyn D 288 Ministerstva financí ČR včetně v něm uvedené terminologie. Měly by mít na paměti, že projekt budou posuzovat pracovníci finančního úřadu, tedy většinou ekonomové, kteří nejsou obeznámeni s odbornou terminologií jednotlivých výrobních odvětví.
Dokumentace by měla obsahovat jasnou informaci o tom, čeho nového chce firma uvedenou činností dosáhnout a jak bude dosažení svého cíle měřit (nové parametry, žádost o licenci, patent, pod.). Dobré je také popsat všechny činnosti vedoucí k cíli, a to včetně těch, které nebudou zahrnovány pod vědu a výzkum a nebude na ně uplatněn odpočet. Firmy se tak mohou vyhnout zbytečnému objasňování a dotazům ze strany finančního úřadu.
Roman Navrátil také radí, je-li to možné, shrnout faktické projekty technických inovací ve firmě do jednoho „daňového“ projektu, protože se tím zjednoduší administrativa i vedení evidence nákladů pro účely odpočtu.
Zajímavá byla demonstrace několika případů možné záměny činností, z nichž na jednu se vztahuje definice zákona č. 130/2004 Sb. umožňující daňový odpočet, zatímco druhá, svou náplní velmi blízká, do odpočtu být zařazena nemůže. Jde například o rozdílné daňové chápání výroby funkčního vzorku a ukázkového modelu. V prvním případě se dá přepokládat, že se funkční vzorek podrobí dalšímu zkoumání a testování, možná i zdokonalení a jde tedy o činnost, která může být zahrnuta pod výzkum a vývoj. Ukázkový model však bývá zpravidla již hotový výrobek, který je určen k prezentaci například potenciálnímu odběrateli. Proto jeho výroba nic nového nepřináší a odpočet se na ni vztáhnout nedá.
Podle zkušenosti odborníků ze společnosti Deloitte finanční úřady při správném zpracování všech dokumentů většinou nemají s daňovými odpočty na vědu a výzkum problém. Z této oblasti je znám dosud jen jediný spor, který skončil u soudu a výrok zněl v neprospěch poplatníka.
Budoucnost přeje odpočtům
Firmy, které zatím nedovedou uplatnit daňový odpočet na vědu a výzkum, by měly věnovat této problematice více pozornosti. Ukazuje se totiž, že připravovaná legislativa v oblasti podpory vědy a výzkumu bude preferovat spíše nepřímé formy podpory, jako jsou právě daňová zvýhodnění, na úkor přímé podpory formou dotací. Očekává se také rozšíření definice odečitatelných nákladů, například o služby nakoupené od veřejných vysokých škol nebo výzkumných organizací či o finanční pronájem s následnou koupí. Větší podpoře vědecké, výzkumné a experimentální činnosti firem by mělo sloužit také to, že na meziroční navýšení nákladů bude možné uplatnit odpočet v plné výši.