Návrh Evropské komise přitom počítal s tím, že systém bude dobrovolný. Podle textu, který schválil Parlament, by po uplynutí přechodného období (5 let) musely jednotná pravidla uplatňovat všechny společnosti s výjimkou malých a středních podniků, pro něž by pravidla byla dobrovolná. Podniky ve skupině by tak odevzdávaly jedno daňové přiznání jedinému správci daně za celou nadnárodní skupinu. Správce by pak základ daně podle určitého vzorce rozdělil na jednotlivé členy skupiny, které by daň zaplatily příslušnou sazbou daně ve svém státě sídla, resp. rezidence.
V oblasti daní je při schvalování návrhů v legislativním procesu EU uplatňována jednomyslnost. Evropský parlament má v této proceduře úlohu pouze konzultativní. Záleží tedy na tom, jak se ke schválenému návrhu postaví jednotlivé členské státy. Některé z nich, včetně České republiky, se k návrhu od začátku staví odmítavě. Řada států by se také musela potýkat s problémem, že nemá v daňovém systému obsažena pravidla pro konsolidaci společností v rámci skupiny.
Pokud nebude k jednomyslnému schválení návrhu existovat dostatečná vůle, europoslanci doporučili, aby se neprodleně připravila procedura posílené spolupráce těch zemí, které návrh schvalují (minimálně je potřeba shoda 9 států). V takovém případě by CCCTB byl zaveden v omezeném okruhu členských států. Z toho plyne nevýhoda pro ty státy, které by se z procedury vyčlenily – nemohly by totiž žádným způsobem ovlivnit konečnou verzi textu směrnice.
Zdroj: KPMG
Foto: © Gina Sanders - Fotolia.com
