Ve dnech 26 až 28. června se v Praze se konalo výroční zasedání výkonných ředitelů bank střední a východní Evropy sdružených v Institutu mezinárodních financí (IIF). Hostitelem byla UniCredit Bank Czech Republic.
Hlavní témata rokování, jak ani v současnosti jinak být nemůže, se týkala sjednocování evropského bankovního sektoru, pravidel jeho regulace a další budoucnosti eura, respektive eurozóny. Silněji zde byly slyšet hlasy prosazujících evropskou bankovní, ale i fiskální unii – jedna bez druhé údajně nemá velkou šanci na úspěch – a vyjadřující obavy ze sjednocování a posilování evropské regulace. Bankéři také hovořili o nutnosti pružnějšího využívání evropských záchranných instrumentů s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a podmínkám té které země. Zazněl silný apel na politiky, aby byli odpovědnější nejen v dodržování disciplíny veřejných rozpočtů a úsporných opatřeních, ale také ve zvažování ekonomických dopadů svých politických rozhodnutí. Rozevírání nůžek mezi politikou a ekonomikou může být stále dražší, varovali bankéři.
Uchraňme si zdraví našich bank
Méně bylo slyšet střízlivé úvahy a pochybnosti. Jiří Kunert, ředitel hostitelské UniCredit Bank CR a dlouholetý představitel České bankovní asociace, například upozornil na relativitu stability českého bankovního sektoru. Banky působící v České republice jsou zdravé, ale nejsou izolované, nýbrž velmi evropské. Nemohou tedy nereflektovat dění na evropském finančním trhu. Vytvoření regulačních pravidel, která by platila ve všech zemích, stejně jako ustavení jednoho evropského regulátora, podle Kunerta dává smysl. Zároveň však poznamenává, že regulace je jedna věc, a druhá věc je, jak jsou její pravidla uplatňována a dodržována.
„V České republice si nemyslíme, že by bankovní unie neměla existovat. Musí být ale nastavena jasně a transparentně,“ řekl dále Kunert a hned také zmínil i riziko, které vyplývá z představ některých čelných zástupců IIF o jejím fungování.
„Mít systém, ve kterém lze v rámci skupiny přesouvat likviditu a ve kterém si mohou investoři z Milána, Bruselu nebo Paříže vyplácet dividendy svých dcer, určitě dává smysl,“ pochvaloval si v Praze možnosti připravované bankovní unie výkonný ředitel IIF Charles Dallara. V zápětí sice připomenul nutnost poskytnout národním orgánům jistotu, že jejich finanční systémy zůstanou stejně stabilní, jako byly v uplynulém desetiletí. Přesto se však nabízí otázka, jaké dopady by mohl mít onen pochvalovaný volný přesun prostředků například na bankovní sektor v Česku, kdyby směřoval z domácích zdravých dceřiných bank do matek, které si nadělaly problémy.
Alibistické banky?
Bohužel málo se na setkání hovořilo o tom, jaký díl odpovědnosti za současnou situaci v Evropě nesou banky. Na jedné straně volají po větší rozpočtové zodpovědnosti politiků, na druhé straně jsou to však právě ony, které skupují státní dluhopisy, často i za cenu vyššího rizika. Když se pak některé státy dostávají do finančních potíží, nechtějí bankéři nést podnikatelské riziko a tlačí přes politiky na sanaci dluhů ze záchranných fondů EU, jen aby se nemuseli přiznávat akcionářům k špatnému investování.
Jsme svědky velkých otřesů na finanční mapě Evropy. Je však otázkou, zda připravovaná opatření povedou k vytvoření nové a stabilnější situace, nebo naopak přispějí k tomu, že se problémy některých států eurozóny přenesou do těch ostatních, nebo na celý kontinent.
Institut of International Finance – IIF1 je globální asociace finančních institucí, založená 38 bankami předních průmyslových zemí v roce 1983 jako reakce na mezinárodní dluhovou krize ze začátku roku 1980. Nyní má 450 členských institucí z více než sedmi desítek zemí. Zastupuje jejich zájmy, provádí řadu výzkumů a analýz, její představitelé se vyjadřují k dění na světových finančních a kapitálových trzích i k aktuálním politickým a ekonomickým problémům a jejich názory rozhodně není možné ignorovat. Více viz http://www.iif.com/
Foto: © ra2 studio - Fotolia.com
