Ve svém rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval nárokem jednatele na výplatu dávek nemocenského pojištění z neplatně uzavřeného pracovněprávního vztahu a dospěl k závěru, že jednatel nebyl účasten systému nemocenského pojištění a nemá tak nárok na výplatu dávek.
Tímto verdiktem však Nejvyšší správní soud otevřel diskuzi nad případnými dalšími dopady do veřejnoprávních odvodů, zejména pak do:
* odvodů pojistného na sociální zabezpečení
* pojistného na zdravotní pojištění
* daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.
Problematika se ale také týká daňové uznatelnosti nákladů vynaložených firmami na odměny statutárních orgánů a členů statutárních orgánů.
„Celá situace může v krajním případě vyústit až ve ztráty nároků na výplatu dávek důchodového pojištění dotčeným osobám, ve ztráty nároků na dávky nemocenského pojištění a pojištění v nezaměstnanosti, ve vracení dříve zaplaceného pojistného a v povinnost firem podávat hromadně dodatečná daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob,“ vysvětluje Robert Bezecný, daňový poradce v Deloitte Advisory.
„To by mohlo vést jak k negativním dopadům na dotčené osoby, tak z krátkodobého pohledu i k negativním dopadům na státní rozpočet. Z těchto důvodů by bylo vhodné, aby se k celé záležitosti vyjádřili představitelé ministerstva práce a sociálních věcí a představitelé ministerstva financí,“ doplňuje Robert Bezecný.
„Tento problém se vymyká zobecnění, neboť jeho jádrem jsou specifické okolnosti jednotlivých, často velmi odlišných případů. Dosavadní judikatura se zabývala problematikou souběhu spíše obecně, praxe však potřebuje přesnější výkladová vodítka pro posouzení konkrétních situací,“ pokračuje Petr Suchý, advokát v advokátní kanceláři Deloitte Legal.
Vzhledem k dosavadní správní praxi, která účast dotčených osob v nemocenském a důchodovém pojištění často v tichosti aprobovala, může mít jejich vyloučení z těchto pojištění v řadě případů i ústavněprávní dimenzi jako popření principu legitimního očekávání.
„Připravovaná rekodifikace práva společností by měla tomuto problému věnovat zvýšenou pozornost. V její současné podobě sice do budoucna naznačuje přípustnost souběhu, musí však buď jeho hranice jednoznačně vymezit anebo jej vhodně deregulovat. Domnívám se, že prospěšnější by bylo ponechat souběh v režimu smluvní volnosti a na vůli účastníků a zajistit ochranu korporací ve vztahu k jejich managementu jiným způsobem,“ dodává Petr Suchý.
Zdroj: Deloitte
