Pražská pobočka Saxo Bank je ve vybrané společnosti, dalšími městy, kde má vaše banka pobočku, jsou například Londýn, Tokio, Singapur, Paříž. Proč padla volba právě na Prahu?
V londýnské pobočce jsem působil rok a půl, když v roce 2007 začala probíhat regionalizace v duchu hesla „Think global, act local“. Tehdy se mi podařilo prosadit, aby management banky vnímal střední a východní Evropu jako silný region s velkým potenciálem. Následně jsem byl pověřen rozvojem středoevropského regionu a interním lobováním v jeho prospěch. Praha, kde jsme pobočku v květnu 2009 nakonec otevřeli, byla díky své geografické poloze přirozenou volbou.
Ve třiceti letech ředitelem zastoupení banky? Obdivuhodná kariéra...
Můj životopis je obyčejná kapitalistická story. Začínal jsem v bance od píky, postupně se kariérně propracovával směrem nahoru. Díky boomu v informačních technologiích a on-line světě, který jsem dokázal zachytit, byl můj kariérní postup opravdu rychlý. U nás to možná vypadá neobvykle, ale na Západě jde o celkem běžný vzestup, který přináší nová doba a pokrok v technologiích.
Bavíme se o výhodách dnešní doby. Každá doba má ale i své minusy. Kde je vidíte?
Minusem naší doby je jednoznačně zahlcení informacemi, člověk jednoduše nemá kapacitu na jejich zpracování. Technologie však dokáží informace velmi efektivně segmentovat a vybírat jen ty, které chceme a potřebujeme, což přesně dělají naše obchodní platformy.
Jaké změny v řízení banky přinesl její rychlý a dramatický růst?
Pociťujeme mnohem vyšší tlak na strukturalizaci, na interní procesy, na vnitřní kontrolu, rozhodovací procesy se poněkud zpomalily. V roce 2008 Saxo Bank najala nový management z korporátního sektoru. Tehdy jsme zvažovali, zda chceme na svou stranu získat mnohá silná jména z bankovnictví, která díky krizi byla najednou k dispozici, ale nakonec jsme se rozhodli pro manažery se zkušenostmi z podnikové sféry. Zdá se nám totiž, že hodně bank mělo problémy díky tomu, že žily v oblacích, že se odtrhly od světa skutečného byznysu a žily si svým vlastním životem.
S českými investory jste v kontaktu od roku 2001. Jak si stojí ve srovnání s mnohem zkušenějšími západními investory?
Na jedné straně jsou mimořádně sofistikovaní. Neprošli totiž tradičním vývojem jako investoři v Německu, Velké Británii nebo USA, kteří se dlouho soustředili jen na lokální investice tradiční formou a nové věci se učili postupně. Naši investoři rovnou naskočili na nejnovější vlnu, kterou přinesly informační technologie. Na druhou stranu lidé na Západě jsou ve styku s finančními trhy už po několik generací, mají od dětství vypěstovanou potřebu aktivně sledovat finanční trhy, identifikovat příležitosti a omezovat rizika. My se to učíme od konce 90. let.
Jakou investiční strategii svým klientům doporučujete?
Současná krize se odrazila i v modelu investování zejména na burzách, od investorů si vyžádala mnohem flexibilnější přístup a především zajištění rizik. Model kup levně – drž pár let – prodej draze už nefunguje. Investoři musí svá portfolia aktivně řídit, počítat spíše s krátkodobým horizontem a nezapomínat na jejich zajištění pomocí limitů, stop-loss příkazů a derivátů. Z celkového portfolia doporučujeme držet v akciích maximálně 10 až 15 procent a zbývající většinu alokovat do co nejkonzervativnějších nástrojů. Proto radíme držet několik měn, státní dluhopisy, korporátní dluhopisy a akcie z blue chips segmentu, které sice nejsou příliš růstové, ale zato stabilní.
Kde vidíte budoucnost investování?
Internet a moderní technologie umí každému přinést stejně kvalitní typ informací za dostupnou cenu, smazává informační výhodu profesionálních investorů z bank, penzijních fondů, nebo investičních společností. Dnes každý člověk může být vlastním portfolio manažerem, v tom vidíme budoucnost. Brzy se odehraje stejný příběh jako u mobilních telefonů, které zprvu mělo jen pár vyvolených, a dnes jsou dostupné každému. Krize nám ukázala, že nikdo není vůči ní odolný. Proč by si tedy člověk neměl svá aktiva řídit sám a vzít riziko sám na sebe, než aby je svěřoval někomu jinému a ještě mu za to platil?
Protože lidé jsou pohodlní a přesyceni informacemi, nechtějí řešit všechno…
Když někdo věří bance nebo státu, je to jeho volba, musí si ale uvědomit, že o své peníze může přijít špatným managementem. Češi mají stejné tendence jako Řekové, kteří si také mysleli, že stát je bezpečná volba. Trend však jednoznačně ukazuje, že lidé k překonání vlastní pasivity chtě nechtě dospějí. Když zjistí, že jejich osobní finance a penze je ohrožena jen proto, že se o ni sami nestarají, věřím, že se začnou starat. Jistou pohodlnost u lidí samozřejmě vnímáme, proto se postupně chceme vydat cestou asset managementu. Budeme nabízet kompletní správu osobních financí, včetně penzí.
Má podobné tendence i korporátní sektor?
Tam jistá pohodlnost figuruje také. Projevuje se v tom, že společnosti často mají veškeré finanční služby v jednom velkém balíčku u jedné banky, přitom ale různé instituce se specializují na různé služby a umí je nabídnout výhodněji. Firmy pak nevyužívají to nejlepší, co je na trhu.
A přitom firmy v současné situaci hledají zejména cesty k efektivnějšímu řízení svých nákladů…
Přesně tak. Firmy se dokázaly vzpamatovat z krize zejména díky restrukturalizaci svých nákladů, ale nové objednávky stále nedosáhly úrovně před rokem 2008, proto tlak na nákladovou efektivitu trvá, což je vidět i v naší bance. Naši korporátní klienti stále častěji poptávají efektivní a poplatkově příznivé služby jak v oblasti investic, tak v zajištění měnových a komoditních rizik.
