Počkat… jen šest žen? V první chvíli mne napadlo, jestli to nějak nesouvisí se se současnou hlavou státu. Podíval jsem se na ročníky deset let zpátky (V. Klaus, 2009) i dvacet let zpátky (V. Havel, 1999), pro kontrolu pak ještě napřeskáčku ještě na několik dalších. Absolutní počty se v jednotlivých letech mírně různily, ale poměr žen a mužů byl pokaždé prakticky stejný.
Dělají toho ženy skutečně pro společnost a pro stát o tolik méně než muži? Trvající nepoměr je pravidelný, a to tak, že by nás to mělo zarazit. Ale vnímá to jen málokdo. Proč to nevidíme?
Pokud se podíváme ohlasy i těch udílení minulých, tak vidíme, že pravidelně jsou terčem kritiky úplně jiné věci. Nejčastěji sporná minulost či mravní integrita oceněného, nebo naopak zase podezření, že vyznamenání je odměnou za nějakou podporu udílejícího. Výraznou kritiku nějaké nerovnoměrnosti ve výběru mužů a žen jsem nezaznamenal. Dává to jasný signál, že udělování státních vyznamenání je jednou z těch typických mužských hrátek. Ženy jsou na tom jako lvice, všechno ve smečce oddřou a na státní znak se pak dostane lev.
Jen tak pro srovnání: na Slovensku letos v lednu prezident Kiska vyznamenal 30 osobností, toho přesně 15 žen a 15 mužů. Že se tam do čela státu může dostat žena, nemusí proto tolik překvapit. Určitě to nebylo na škodu věci.
