Do zastrčené kavárny v odlehlém městečku přichází osoba. Nervózně se rozhlédne kolem, sedne si a začne telefonovat. O několik desítek kilometrů dál v zaparkovaném autě sedí další osoba. Klidně upíjí čaj a v reálném čase zaznamenává celý telefonický hovor osoby z kavárny. Ještě nedávno spíše sci-fi scénář, o kterém se jen šuškalo, anebo byl zlomovou scénou ve filmu. A když se nešuškalo, vědělo se, že takové odposlouchávací zařízení má řadu technických nedostatků, které limitují jeho spolehlivost při přenosu informací. Dnes už však běžná realita. Mobilní odposlechová zařízení, tzv. GSM interceptory, začaly v zahraničí nabízet desítky firem. Cena technologie není rozhodně nízká (pohybuje se v rozpětí 2 až 2,5 miliónů korun), není ale zase příliš vysoká pro ty, pro které mají informace vysokou hodnotu.
„Takřka každý měsíc se v médiích objeví zpráva o odposlechu telefonů politiků, novinářů či jiných zájmových subjektů. Ve společnosti panuje představa, že takový odposlech se uskutečňuje nasazením štěnice do mobilního přístroje sledované osoby. Moderní odposlech telefonů je však přece jen sofistikovanější. Odposlouchávaný subjekt jej prakticky nemá možnost odhalit, některé nezaznamená ani mobilní operátor. Na nedávném veletrhu Milipol v Paříži se prezentovalo několik firem, které nabízí tzv. pasivní mobilní systémy pro odposlech mobilních telefonů. Existence tohoto zařízení se v okruhu lidí, kteří se zabývají problematikou bezpečnosti, řadila dlouhou dobu do kategorie sci-fi. Jak bylo však na výstavě jasně vidět, dnes se stalo běžně nabízeným produktem,“ uvedl Jiří Schmidt, specialista na bezpečnost a ochranu soukromí u společnosti Probin.
Nemáte žádnou šanci
Odposlech mobilních telefonů můžeme dělit na dva typy. První z nich probíhá přímo přes telefonního operátora a uskutečňuje se na základě soudního povolení. Jedná se tedy o legální odposlech, kdy Policie ČR nebo jiné oprávněné subjekty získávají přístup do sítě všech českých operátorů, kde na základě identifikace uživatele (podle telefonního čísla, IMSI, TMSI apod.) může být odposloucháváno dané zařízení připojené do sítě. V tomto případě se jedná o „offline odposlech“, což znamená, že se oprávněný subjekt obvykle neseznamuje s hovory okamžitě, ale získává je zpětně.
Druhou možností je mobilní odposlech mobilních telefonů pomocí GSM interceptorů. Jedná se o zařízení o velikosti DVD přehrávače, jež je zapojené do notebooku, který je vybaven speciálním softwarem a GSM anténami. Uvádí se, že takové zařízení dokáže odposlouchávat až osm mobilních telefonů současně v okruhu do několika desítek kilometrů. Jeho dosah záleží na hustotě sítě – ve městech se pohybuje v řádech stovek metrů až kilometrů, v řídce zastavěné oblasti může být i několik desítek kilometrů. Výhodou GSM interceptorů je, že jsou snadno přemístitelné a schopné provozu do několika málo minut. Především však o odposlouchávaném subjektu není nutné znát žádné identifikační údaje. U GSM interceptorů rozlišujeme aktivní a pasivní mobilní systémy. V případě aktivního mobilního odposlechu se odposlouchávací zařízení přihlásí do sítě operátora, kde se začne vydávat za jeho základnovou stanici. Znamená to tedy, že po celou dobu zařízení aktivně vysílá a simuluje funkci základnové stanice, jež zachytává signál z jednoho mobilního telefonu a vysílá jej dále. „Slabinou“ aktivního mobilního odposlechu je, že ho operátor v systému může vidět, čímž se stává snadno odhalitelný. O pasivních mobilních systémech se doposud spíše hovořilo v podmiňovacím způsobu, protože jejich použití bylo technologicky náročné, což využití značně omezovalo. Na rozdíl od aktivního systému se pasivní systém k základnové stanici operátora nemusí přihlašovat vůbec, protože dokáže samostatně dešifrovat celou komunikaci (v případě, že je používána šifra A5/2). Dešifrování a poslech hovoru je tak naprosto neviditelný a odhalení odposlechu se stává téměř nemožné.
Policie nemá páky
„Odposlechy telefonních hovorů, které jsou neoprávněné, bude možné většinou kvalifikovat jako trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv. Problematické je ovšem nejen vypátrat pachatele, ale i přijít na to, že k neoprávněnému odposlechu hovoru vůbec došlo. V roce 2010 tak policie evidovala jen 19 těchto trestných činů, přičemž objasnila pouze pět, za něž stíhala čtyři osoby. Navíc ne všechny tyto vyšetřované trestné činy musí souviset s odposlechy,“ uvedl k problematice právník Jan Vobořil z občanského sdružení Iuridicum Remedium, které se věnuje problematice ochrany osobních údajů a ochrany soukromí.
„Doposud byl software a hardware na trhu dostupných GSM interceptorů totožný. Dnes se z této oblasti stává výnosný obchod – moderních technologií se na trhu objevila celá řada a s odlišnou propracovaností odposlouchávacího softwaru. V mém okolí se dokonce šeptá, že moderní pasivní mobilní odposlech je používán už i u nás,“ dodává Jiří Schmidt. „Například ve Spojených státech kvůli častým odposlechům služebních telefonů policie již přistoupili k radikálnímu řešení – jednotky ve Washingtonu, Santa Monice či městech Kansasu a Floridy musí používat během služební komunikace radiové šifrování hovorů. Ukázalo se totiž, že podsvětí i novináři byli díky odposlechu policejních telefonů často o krok napřed. Na základě zkušeností z praxe se však odvážím tvrdit, že nejspolehlivější ochranou před odposlechy mobilů nakonec zůstává důsledné používání šifrovacích telefonů. Což platí dvojnásob v případě hovorů, u kterých chceme mít jistotu, že nebudou nikým zneužity,“ uzavírá Jiří Schmidt.
Zdroj: PEPR Consulting
Foto: © fotodesign-jegg.de - Fotolia.com
