Silný růst důvěry spotřebitelů se v prosinci zastavil. Přestože vlastní finanční situaci, náhled na své možnosti a ochotu spořit či obavy z vyšší nezaměstnanosti zůstaly z jejich ohledu prakticky stejné jako v listopadu, celou českou ekonomiku viděli lidé hůře. Jejich náladu tak dopadl zřejmě i zveřejněný značný pokles ekonomiky v bleskového odhadu HDP, mediálně silně akcentovaný, i když byl později korigován. Více však na sentiment zřejmě zapůsobilo umělé oslabení kurzu koruny motivované snahou podnítit inflaci – obavy spotřebitelů z růstu cen byly větší než v předchozích odpovědích z konjunkturních průzkumů, i když u obchodníků bezprostředně tento efekt dosud šířeji nezapůsobil.
„Kurzové“ naděje pro exportéry?
Kurzové změny ovlivnily zřejmě i nálady v podnikatelském sektoru. Podle indikátory důvěry firemních manažerů firem se jejich sentiment, při zohlednění všech aspektů v konstrukci tohoto ukazatele, v prosinci zlepšil. Nálada podnikatelů tak ovlivnila i její zlepšení za ekonomiku jako celek, které nedokázala změnit ani skutečnost, že důvěra spotřebitelů se v prosinci „zadrhla“.
Za růstem důvěry podnikatelů však stála hlavně zlepšená nálada v obchodě i ostatních sledovaných odvětvích služeb. Manažeři v průmyslu zůstali v očekáváních i náhledu na současnost ve svých odpovědí na tomtéž co v listopadu, důvěra zde již nerostla. Dopad oslabené koruny totiž – z obecného hlediska podporující export a tedy i zisky exportérů – musí být patrný i na dovozech, protože česká ekonomika má silně „transformační“ charakter (vysoké importy). Možná i tento fakt sehrál roli v tom, že se očekávání v průmyslu na další období nezlepšila. Vliv však mělo samozřejmě i slabší hodnocení manažerů v průmyslu pokud jde o zahraniční poptávku.
I přes nižší důvěru v ČR oproti důvěře v EU je její trend stejný
Z dlouhodobého pohledu je patrné, že v evropském srovnání je sentiment v české ekonomice horší než indikátor důvěry za EU 27. Začalo tomu tak být od poloviny roku 2009, kdy krize udeřila na ekonomiku České republiky plnou silou a úměrně tomu začaly respondenti vnímali i její dopady. Od srpna 2009 je tak křivka indikátoru důvěry v ČR neustále pod křivkou tohoto ukazatele za EU, ale od poloviny letošního roku má s ní prakticky stejný průběh. Výrazně lepší nálada než v ČR panuje, co se důvěry v ekonomiku týká, v Německu a Rakousku, hůře než v ČR se cítí v posledních dvou měsících na Slovensku a v Polsku. Impozantní růst očekávání v německé ekonomice ovlivnil v prosinci i jejich podstatné zlepšení v celé EU, což se může pozitivně projevit na exportních možnostem pro české zboží.
Obchodníci si opravdu věří
Oslabení koruny zvýšilo očekávání, která udávali v prosinci ve svých odpovědích manažeři v odvětví obchodu. Domnívali se zřejmě, že jejich tržby zdražením porostou. I když u dováženého zboží bude tento vliv nepochybný, může ho zčásti redukovat příklon spotřebitelů ke zboží domácí provenience. Je však otázka, do jaké míry budou domácí producenti v pokušení „svézt se na vlně“ rostoucích cen dováženého zboží a přizpůsobit mu svou cenovou politiku. Ale i zde může tato taktika narazit na absorpční schopnost českých spotřebitelů a jejich ochotu utrácet. Nyní si však obchod v důsledku pozitivních očekávání pro příští půlrok věří, i když loni v tuto dobu se manažeři v tomto odvětví cítili na víc.
Slabá koruna dopadla bezprostředně
Tři čtvrtiny všeho, co je dováženo do České republiky, putuje k dalšímu zpracování či úpravě. Porovnáme-li hodnotu dováženého zboží a nově vytvořenou hodnotu v ČR, je tento poměr pátý nejvyšší v EU – takto vysoká dovozní náročnost české ekonomiky musí nákladově zasáhnout dovážející firmy. Pokud jsou ale současně i exportéry, je tu možnost, že oslabení koruny v tomto případě jejich obchody jen „proteče“. V horší situaci jsou samozřejmě firmy, především malé a střední, které dovážejí zboží potřebné pro svoji produkci, ale prodávají na domácím trhu, tj. bez exportu. U nich je zdražení vstupů a jeho dopad evidentní.
Nakonec jsou tu tuzemské obchody firem uskutečňované v eurech, kde byl dopad změny kurzu koruny vnímán výrazně už listopadu. Podle statistiky Českého statistického úřadu probíhá v eurech šedesát procent obchodů mezi tuzemskými dodavateli dílů a automobilkami, v obchodech s komponenty do počítačů a elektronikou jde o téměř 29 procent. V eurech se realizuje i čtvrtina obchodů v chemického průmyslu, pětina pak ve výrobě kovů i při produkci elektrických zařízení. O žádné „drobné“ tedy nejde. To převrátilo prakticky okamžitě a ve značném rozsahu dezinflační trendu výrobních cen v českém průmyslu – z říjnové meziměsíční deflace a meziroční stagnace výrazně vzrostly. Slabá koruna působí.
