Přikloníme-li se v reakci na výše uvedené teze a otázku k úsudkům renomovaných ekonomů zabývajících se vývojem ekonomického sentimentu a jeho vztahem k reálnému hospodářskému výkonu v jednotlivých zemích a uskupeních zejména v Evropě, půjde zatím zřejmě jen o drobné vychýlení z trendu.
Globální optimismus…
Nejnovější data indexu nákupních manažerů produkovaných pro největší světové banky společností Markit ukázala, že v měsíci listopadu došlo k jeho nejrychlejšímu růstu od letošního března. Příčinou bylo prudké zrychlení aktivity v sektoru služeb, přičemž zpracovatelský průmysl zůstal v poklesu, který se však již dále neprohluboval. „Ačkoli růst světového HDP zůstává utlumený, poslední údaje indexu nákupních manažerů signalizují pozitivní vývoj přinejmenším v sektoru služeb a podle předstihových indikátorů zpracovatelského průmyslu by se měl tento sektor koncem roku navrátit do růstového teritoria,“ řekl David Hansley, ředitel Global Economics Coordination v J.P.Morgan, bance s globální působností.
…daný vývojem v USA a Číně
Pozitivní očekávání v globálním měřítku však vytvářejí především ne-evropská teritoria. Bleskový prosincový odhad ukázal, že produkce čínského zpracovatelského průmyslu stoupla nejrychleji za posledních čtrnáct měsíců a signalizuje, že jeho růst má pokračovat. Roste i zaměstnanost ve službách a podněcuje optimismus ohledně domácí poptávky. Ekonomika USA vzrostla ve 3. čtvrtletí mezikvartálně (v annualizovaném vyjádření) o 3,1 %, vlivem růstu vládních výdajů, spotřeby domácností i čistých exportů (naopak firemní investice po silném přírůstku předcházejícího čtvrtletí poklesly a podstatně se snížilo i tempo exportů). Výrazně nad očekáváními rostou prodeje stávajících domů. Rostou i osobní příjmy a zakázky na zboží dlouhodobé spotřeby. Přesto však i zde je jistý rozpor v indikátorech důvěry s nejvyšším optimismem spotřebitelů v USA za posledních pět let na jedné straně a poklesem říjnových maloobchodních tržeb na straně druhé.
Jestliže ekonomika USA a Číny spolu s Japonskem tvoří podle dat roku 2011 téměř polovinu (48,1 %) světového HDP – ekonomika ČR pak 0,2 %, stejně jako např. ekonomika Nového Zélandu nebo vietnamská ekonomika –, je zřejmé, že i jejich váhy v propočtech předstihových ukazatelů ovlivňují dosažený výsledek.
Zmírnění poklesů v eurozóně
Čtyři největší evropské ekonomiky se podílejí na světovém HDP zhruba sedminou (15,4 %). Situace v eurozóně podle bleskových předstihových indikátorů ukázala, že pokles se v prosinci zmírnil, což poněkud projasňuje i výhled na příští rok. Podle konečných listopadových čísel kompozitního indikátoru eurozóny však pokračoval pokles jak ve službách, tak ve zpracovatelském průmyslu. Jeho úroveň zůstala pod 50 body oddělujícími růst od poklesu už deset měsíců po sobě.
„Recese v eurozóně podle všeho však už zřejmě kulminovala, alespoň co se míry propadu týká, protože poslední index nákupních manažerů byl nejvýše od července 2012,“ soudí Chris Williamson, hlavní ekonom společnosti Markit. Překvapil zejména sektor služeb, u kterého došlo k nejmenšímu poklesu za poslední tři měsíce, naopak zpracovatelský průmysl se propadl nejvíce za posledních sedm měsíců. „I přes zmírnění míry poklesu bude eurozóna čelit v prvních měsících roku 2013 další kontrakci, protože v mnoha zemích je slabá spotřebitelská poptávka kombinovaná s nízkou úrovní důvěry podnikatelů a poklesem světového obchodu,“ dodává Williamson.
Silná německá ekonomika se zhoršenými očekáváními
Jak do tohoto kontextu zapadají poslední data z konjunkturálního průzkumu v České republice? Jsou blíže situaci v německé ekonomice anebo v úhrnu eurozóny? Německé hospodářství je silné a rostlo v každém čtvrtletí 2012 mezikvartálně (reálně, po sezónním a kalendářním očištění) i přesto, že ekonomika eurozóny ve druhém a třetím čtvrtletí klesala (český HDP se snižoval v každém čtvrtletí 2012). Také meziročně HDP Německa jen velmi zvolna zmírňoval během roku svou růstovou dynamiku, zatímco ekonomika eurozóny zrychlovala svůj pokles, stejně jako ekonomika České republiky.
Přesto všechno se ale index nákupních manažerů v Německu ocitl zhruba od poloviny roku 2012 v záporném teritoriu signalizujícím potíže. V listopadu dále poklesl zhruba stejnou měrou jako v říjnu. Došlo k tomu při výrazné divergenci vývoje ve službách oproti zpracovatelskému průmyslu – zatímco propad aktivity v sektoru služeb byl nejhlubší od ledna 2009, pokles ve zpracovatelském průmyslu se zmírnil. Zaměstnanost v německém soukromém sektoru se propadla nejvíce od ledna 2010, při relativně mírném snížení počtu zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu a naopak silném propadu v sektoru služeb (opět nejhlubším za poslední tři a půl roku). Přitom rozpracovanost klesá už sedmnáctý měsíc po sobě, což znamená, že tlaky na výrobní kapacity neporostou.
Závěr roku tak zřejmě zastihne německou ekonomiku v horším postavení, přestože u části firem ve zpracovatelském průmyslu se zmírnil pokles nových zakázek vlivem exportů do zemí mimo eurozónu. Ale nákup zásob, jímž je možné měřit důvěru v budoucí poptávku po produkci zpracovatelského průmyslu, byl nejnižší za poslední tři roky (ve službách nejslabší od března 2009). Ani silné Německo se tak nevyhne obavám, že lidé budou v roce 2013 šetřit a krize eruozóny bude dále podemílat jeho ekonomický růst.
Prosincové oživení důvěry v České republice…
Čeští manažeři průmyslových firem byli v prosinci optimističtější než v listopadu, ale oproti prosinci 2011 byl jejich sentiment horší. Pro příští tři měsíce jsou naladěni pozitivněji, nikoli však pro celý půlrok. Budou váhat s nabíráním nových pracovníků (přírůstek zaměstnanosti odhadují nižší). Sledujeme-li časovou řadu vývoje průmyslové produkce a řadu vystihující vývoje jejich sentimentu, je patrná poměrně vysoká korelace. Schopnost odhadovat následný vývoj mají tedy předstihové indikátory v průmyslu relativně značnou. V českém stavebnictví, které se dosud nevymanilo z krize a jeho problémy trvají už čtyři roky, je naopak vzájemná vazba mezi předstihovým indikátorem a reálnou stavební produkcí volnější.
Služby jsou v České republice, podobně jako podle indexu nákupních manažerů v globálním měřítku, stabilizujícím faktorem v očekáváních budoucího vývoje. V obchodu byla v prosinci očekávání i celková důvěra vyšší než v listopadu a převýšila dokonce i úroveň stejného období 2011. U vybraných odvětví služeb (vč. bankovního sektoru) byly výsledky konjunkturálního průzkumu v prosinci prakticky totožné jako v odvětví obchodu s tím, že proti prosinci se celková důvěra nezměnila, byla však vyšší než v prosinci 2011. Odvětví služeb v České republice zřejmě netrpí tolik ve srovnání se zpracovatelským průmyslem novým fenoménem, kterým je pokles zahraniční poptávky.
…potvrdí další měsíce?
Prosincový růst důvěry podnikatelů a spotřebitelů nelze zřejmě přeceňovat a vyvozovat z něj případnou změnu jejího trendu. Začátek roku 2013 zastihne ekonomiku v situaci zvýšených sazeb nepřímých daní s promítnutím do spotřebitelské inflace, změn v paušálech daňových odpočtů pro živnostníky a nízké valorizace důchodů, což dále omezí domácí poptávku. Z výše uvedeného vývoje v evropské ekonomice, kam směřují stále zhruba čtyři pětiny exportů z ČR, je rovněž patrné, že zahraniční poptávka po českém zboží pravděpodobně v prvních měsících roku 2013 neožije. Vyčkejme na výsledky nejbližších konjunkturálních průzkumů.
