Český statistický úřad dnes vydal říjnové indikátory důvěry. Podle nich v obchodě a vybraných službách optimismus proti září vyprchal, průmysl je naladěn příznivěji a stavebnictví se „pochlapilo“. Vcelku se však sentiment v ekonomice zhoršil po nepříznivých očekáváních spotřebitelů. Lidé se zalekli.
V průmyslu se nebojí ničeho
Srovnáme-li nálady v ekonomice se situací před rokem, jsou vesměs výrazně lepší. To ovšem není novinka. Před rokem ještě zuřila krize – HDP klesal, průmysl byl v minusu a ostatní odvětví většinou také, práce nebyla, ani příliš naděje. V meziročním srovnání dnes vypadá hůř pouze důvěra ve stavebnictví, největší pozitivní posun je v průmyslu. Jak by ne, když výrobní kapacity jsou od letošního prvního čtvrtletí využívány v rostoucí míře, slabou poptávku jako limit svého růstu zde udává stále méně firem a naopak překvapivě sílí hlasy, že bariérou větší expanze se pro některé z nich opět stává nedostatek pracovníků. Odborníci na trh práce dodávají, že je třeba se ptát, jakýchže to pracovníků, protože firmy v pokrizové kocovině poptávají samozřejmě pracovníky levné. Těmi byli především cizinci, kteří ale odešli.
Ve službách ceny neporostou
Průmysl oproti ostatním jede. Že by jeho firmám banky nechtěly půjčovat, nepociťuje (podíl odpovědí uvádějících tento problém jako bariéru růstu je jen nepatrný a od poloviny loňského roku se nezvětšuje). Stejně to cítí i podnikatelé ve vybraných službách, kde si na poptávku nestěžovali nikdy tolik jako v průmyslu – ale možná by měli, protože 95 % odpovědí těchto firem očekává neměnnost svých cen, což o dostatečné poptávce nevypovídá. Od léta roste ve službách podíl těch, co udali jako bariéru růstu položku „ostatní“. Možná u drobných živnostníků hrají roli obavy z legislativních změn daných fiskální neudržitelností současných parametrů (hlavně nízké sazby pojištění), které mohou zhoršit jejich budoucí finanční situaci.
Stavebnictví překvapilo: pokrok
V porovnání s ostatními respondentskými oblastmi stoupla ve stavebnictví důvěra v budoucnost z měsíce na měsíc výrazně. Avšak paradoxně, protože poptávku hodnotí stavebníci stejně jako v září - rozumí se slabou - a pensum práce zajištěné dopředu měli v říjnu také nižší než v září. V odvětví se však zlepší produktivita, protože respondenti ohlásili na další čtvrtrok zrychlení produkce při stejné zaměstnanosti. Platí zde zřejmě, že tonoucí se i stébla chytá…
Vánoce asi bohaté nebudou
Obchodníci zbrojí na vánoce. Zvýšili zásoby, ale ne příliš, protože o vývoji v příštích třech měsících si myslí totéž co v září, jejich očekávání nestoupla. Lidé jako spotřebitelé jim však mohou udělat čáru přes rozpočet – hůř bude podle nich nejen s ekonomikou, ale hlavně s jejich financemi. I přesto, že trh práce vidí méně pesimističtěji, než před měsícem. Navíc ve srovnání s loňským říjnem je důvěra spotřebitelů jen nepatrně vyšší, na rozdíl od firem, kde je posun velmi významný.
Dokáže se optimismus z průmyslu přelít dál? Těžko. Démonizace jeho role v české ekonomice opomíjí fakt, že se v něm netvoří ani třetina její hrubé přidané hodnoty a zhruba stejný je i jeho podíl na zaměstnanosti. „Zbytek“ ekonomiky je tedy dvakrát tak rozlehlý a co se v něm odehrává, může průmysl zvrátit jen stěží. Náladu lidí už vůbec ne.
Autorka je analytičkou Českého statistického úřadu
Více na:
http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckpr102510.doc
