Po oživení hospodářské situace vzrostla poptávka po produkci, a hle – zjistilo se, že výroby náročné na velké množství lidské práce najednou nemají kde brát. A co více, mzdy rostou, a tak ani ta pracovní síla není tak levná, jak bývala. Firmám se ale daří dobře, úvěry jsou stále levné, pořád jsou k dispozici výhodné dotační tituly vyhrazené především na inovace, a tak je stále ještě šance investovat do modernizace výroby, která by aktuální hendikep mohla překonat.
Digitalizace a robotizace výroby na jednu stranu ušetří množství manuální práce, na druhou stranu to patrně už v blízké budoucnosti přinese další pracovní příležitosti pro pozice s vyšší kvalifikací. Bude to další krok směrem ke vzdělanostní společnosti a je na nás, jestli a jak jej zvládneme. Důležitá odpovědnost je ale na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Současný stav vzdělávání mladé generace však budí obavy, eroze středního technického školství je jedním z projevů neuspokojivého stavu. Zatím se podniky snaží situaci zachránit, ale bylo by potřeba to řešit systémově. Potřebujeme nejen vizi, ale také strategii a konkrétní cesty, jak tuto vizi naplnit. Zatím vidíme až příliš okamžitých nápadů bez ucelené koncepce.
Navíc když se podíváme na požadavky firem, které kladou na uchazeče o zaměstnání, objevuje se tam mnoho především sociálních dovedností jako schopnost spolupracovat, komunikovat a samostatně řešit úkoly. Sociální dovednosti nejsou samostatný předmět a zde bude záviset i na škole a učitelích, jak se s tím popasují. Tradiční výuka je převážně spojena s hodnocením individuálních výkonů, a to rozvoji sociálních dovedností příliš nepomáhá.
Podstatným fundamentem je jazyková příprava. Je to věc, kterou zaměstnavatelé už žádným doškolením nezvládnou. Měli bychom si vzít příklad z jiných menších států, jako je Finsko, a považovat dva cizí jazyky za standard. Žáci a studenti se sice pilně učí, ale jakmile dojde na porozumění textu, nebo dokonce cizojazyčnou konverzaci, v praxi často neobstojí. Až budeme uvažovat o tom, že bychom potřebovali více zahraničních pracovníků, neměli bychom zapomenout na rodilé mluvčí angličtiny nebo němčiny, aby posílili jazykovou průpravu v našich školách.
