Prezident Miloš Zeman v průběhu prezidentské kampaně prohlásil, že by byl pro přijetí eura v roce 2017. Bude to s vzhledem současným problémů eurozóny vůbec ještě aktuální?
Vladimír Pikora: Já se obávám, že problém eurozóny nebyl v ČR ještě dostatečně pochopen. V naší knize Všechno je jinak jsme už před dvěma lety napsali, že eurozóna je hořící dům a jen blázen by se do něj stěhoval. Tato věta stále platí. Dokud nebudou problémy eurozóny vyřešeny, je stále dost možné, že se nakonec rozpadne. Ono je totiž dost neracionální, aby tak rozdílné ekonomiky, jako je Řecko a Německo, měly stejnou měnu. Naopak racionální je, aby stejnou měnu měly země jako je Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko a Finsko. Nemá smysl se hnát do něčeho, co se nejspíš bude muset dramaticky změnit. Jsem také velmi zvědavý, zda dokážou čeští politici zlepšit veřejné finance tak, abychom plnili kritéria nutná k přijetí eura. Moc tomu nevěřím. Podobných slibů jsme tu už měli. Kromě toho se kritéria ukázala jako špatná, jinak by v eurozóně nebylo tolik zemí zralých na bankrot. Očekávám, že až se o vstupu do eurozóny začnou zmiňovat Poláci, budou kritéria rychle změna. Německu stačila záchrana Řecka.
Markéta Šichtařová: Koneckonců diskuse o tom, zda opustit eurozónu, pořád střídavě intenzívně žijí nejen v Řecku, ale dneska už i na Kypru. Z toho plyne, že eurozóna má tolik starostí sama se sebou, že nebude stát o to, aby se do ní připojovala další potenciálně problémová země. My chtít můžeme, ale nebudeme zvaní.
Jak byste odhadli vývoj evropské ekonomiky pro rok 2013 a jak vývoj kurzu eura?
Vladimír Pikora: To je jedna z věcí, která nás živí, a proto musím být jen obecný, abych neurazil ty, kteří si za naše analýzy platí… Můj názor je, že jsou evropští politici neadekvátně optimističtí. Oni si prostě přejí růst, oni ho nutně potřebují, aby mohli mít velké rozpočty. Když ho nemají, tak si ho vymyslí. To ostatně pozorujeme i u nás. Každý rok je ministerstvo financí zaskočeno, že ekonomika neroste tak rychle. Jinými slovy, Evropě se letos dařit nebude a kurz eura to bude odrážet. K dolaru je neadekvátně silný.
Markéta Šichtařová: To neznamená, že nedojde ke zlepšení, na dno si naše ekonomika nejspíš sahá právě v těchto měsících, ale přesto ještě valnou část roku zůstane v recesi.
Jak odhadujete ekonomický vývoj v Itálii po volbách a jeho dopad na euro?
Markéta Šichtařová: Největším rizikem pro Itálii je případný run na banky, který může být odstartován i nějakým nenápadným činem, politickým výrokem a podobně. Pokud k němu dojde, je to problém, může to vést až k finanční krizi v Evropě. Pokud se mu vyhneme, Itálie by vše měla přežít.
Co Francie, všeobecně se ví, že na tom není nejlépe, a přesto prezident Hollande prohlásil, že šetřit nehodlá. Jaký to může mít dopad?
Vladimír Pikora: To je jako, když někdo nutně potřebuje operaci a řekne, že se mu ale zrovna teď nehodí. Francie jde tímto směrem. I ona může jednoho dne dopadnout jako Řecko.
Markéta Šichtařová: Ostatně Francie už přišla u některých agentur o svůj rating AAA. Co je lepší demonstrací toho, že šetřit potřebuje? Vždyť právě ztráta ratingu předcházela všem problémům jednotlivých zemí.
Jsou vůbec úsporná opatření vlád tím nejúčinnějším lékem na finanční potažmo ekonomickou krizi v Evropě, jak se to často prezentuje?
Vladimír Pikora: Situace je podobná jako s alkoholem. I zde platí všeho s mírou. Šetření je nutné, ale s rozumem, což se ukázalo u nás. Vláda neuměla vysvětlit své kroky, a tak poslala ekonomiku škrty do recese v době, kdy všechny okolní ekonomiky rostly.
Jako druhý lék na evropskou finanční krizi je ordinována bankovní unie a centralizace dohledu nad evropským bankovním trhem. V čem jsou podle vás nejslabší místa projektu?
Markéta Šichtařová: Bankovní unie je fikce. Nefunguje. Podívejte na Kypr a návrh na konfiskaci vkladů v bankách. Na jednu stranu se vytváří bankovní unie, aby se ochránily vklady, na stranu druhou se vklady mají podle názoru EU konfiskovat, což jde přímo proti duchu bankovní unie.
Jaký bude dopad bankovní unie na bankovní sektor v České republice, který je stále ještě bezpečný?
Markéta Šichtařová: Doufejme, že žádný. Protože případné dopady z unie by byly negativní. Propojení fondu pojištění vkladů totiž bourá jakési pomyslné národní čínské zdi mezi bankami. Případný požár v podobě runů na banky se pak může šířit rychleji mezi zeměmi. Bankovnictví se tak stává ohroženější.
Bude zajištění vkladů celoevropským fondem pojištění vkladů stejně „bezpečné“ jako je dnes zajištění národním Fondem pojištění vkladů?
Vladimír Pikora: Pojištění vkladů je hezká teorie. Všichni u nás byli zatím odškodněni. Nicméně na velké problémy bank jsou všechny pojistky krátké. Navíc Kypr je dobrým příkladem, že když jde do tuhého, tak je stát ochoten ukrást svým občanům peníze z jejich účtů. K čemu se potom bavíme o pojištění vkladů? Důvěra v eurozónu u mě tímto krokem spadla k bodu mrazu. To, na čem se ministři eurozóny dohodli, neprošlo, až úplně na poslední chvíli.
Ví se už, zda bude existovat nějaká možnost regulovat transformaci bank na pobočky a omezit možnost masového odlivu peněz českých klientů z bank v České republice do zahraničních matek, pokud se dostanou do problémů?
Markéta Šichtařová: Obecně se tvrdí, že to možné nebude. Já bych tak kategorická nebyla. Problémem je totiž přenesení případných dohledových pravomocí na centralizovanou úroveň. Pokud si ta bude moci vybrat, zda podpořit francouzskou matku či českou pobočku, je jasné, jak rozhodne – bez hledu na národní právo.
Vraťme se k evropské krizi. Šéf ECB Mario Draghi (ale i další představitelé EU) nedávno prohlásil, že očekává v druhém pololetí letošního roku postupné oživení ekonomiky eurozóny. Z čeho může pramenit toto optimistické očekávání? Je reálné?
Vladimír Pikora: Co jiného také mají evropští centrální bankéři říkat. Může snad centrální bankéř prohlásit?: „Myslím si, že ačkoli je situace špatná, tak bude ještě horší.“ Ratingy dalších zemí budou padat, a ačkoli se tomu budeme snažit zabránit, tak budou padat i banky. Řada lidí přijde o své vklady. Ten, kdo o ně nepřijde pádem banky, ten o ně přijde vysokou inflací, až budeme ještě více pumpovat peníze do ekonomiky. Rozpad eurozóny se blíží, ale může snad něco takového říct evropský politik? Poslouchat centrální bankéře ohledně jejich očekávání má za této situace vlastně nulový přínos.
Existuje nějaká skutečně reálná cesta, jak z krize ven? Jak by mohla podle vás vypadat a v jakém časovém horizontu by bylo možné ji uskutečnit?
Markéta Šichtařová: Ano, je možné rozdělit eurozónu. Pokojně, jako tomu bylo u ČR a SR. A vedle toho s mírou šetřit na správném místě. Tedy nikoliv na sociálních dávkách a na vyšších daních, ale na zbytečných úřadech nebo evropských dotacích.
Co nejvíce brání uvedený postup realizovat?
Markéta Šichtařová: Konzervatismus v myšlení a politická vůle.
Jak vše nakonec dopadne?
Vladimír Pikora: Stále ještě existuje cesta ven, stále ještě je čas. Nic nemusí skončit katastrofou. Nicméně politici svůj čas nevyužívají. Už tři roky předstírají řešení a problémy umně zametají pod koberec. Kamufláž dosahuje neuvěřitelných rozměrů. Neustále se vymýšlí nové regulace a nové nesmysly. Nůžky mezi národy uvnitř Evropy se mezitím rozevírají. Rozevírají se i nůžky uvnitř národů. Napětí ve společnosti se dá na jihu Evropy už krájet. Sever to ale ještě nechápe. Dluhy v Evropě rostou šíleným tempem. Centrální banky je vykupují a pumpují do ekonomiky tolik peněz jako nikdy. Zatím jsme tedy na cestě k ohromnému předlužení celé Evropy, k bankrotu mnoha zemí a zároveň k inflaci. Střadatelé zapláčou. A nejvíce ti neinformovaní.
