Co se z vašeho pohledu loni na energetickém trhu nejvíce změnilo?
Tento segment určitě nejvíce ovlivnil efekt, který nastal po havárii ve Fukušimě. V Německu došlo k rychlému uzavření několika jaderných elektráren a následně k přijetí plánu na kompletní ukončení veškeré německé jaderné energetiky. Německý odklon od jádra a změna orientace na obnovitelné zdroje dočasně vedly k nárůstu cen elektřiny na burzách, které se ale následně vrátily zpět.
Kde hledáte příčinu opětovného poklesu cen?
Působilo zde několik faktorů. Prvním z nich je stále nedostatečná poptávka, Evropa doposud stagnuje, nevidíme růst výroby ani spotřeby domácností, nezvyšuje se tudíž zásadním způsobem ani spotřeba elektřiny. Druhým faktorem je kolaps cen povolenek CO2. Jejich ceny spadly na úroveň někam k pěti sedmi eurům, což je hodnota, která bude jen málo hráčů na trhu motivovat k zásadním investicím do vyčištění portfolií. Vyčištěním myslím investice do zdrojů, které generují méně emisí CO2. Celý systém Evropské unie týkající se emisních povolenek je založen na následujícím předpokladu. Máte-li coby výrobce energie zdroj produkující hodně emisí, pak musíte mnoho povolenek dokupovat, a je-li jejich cena vysoká, pak máte vysoké variabilní náklady, a jste tedy motivováni k tomu, abyste přepnuli na čistší zdroje. Právě hodnota povolenek se promítá do ceny elektřiny, a pokud je nízká, je i cena elektřiny nižší. Jinak řečeno, hodnoty elektřiny jsou na podobné úrovni jako před rozhodnutím německé vlády, ale strukturálně z poněkud jiných příčin.
Ovšem cena povolenek na současné nízké úrovni k čištění portfolií nemotivuje…
Ano, spousta států EU se tak proto vydává cestou přímých dotací, kterými k investicím do obnovitelných zdrojů spíše motivuje finanční investory, a nikoliv producenty energie. Toto je samozřejmě velmi drahý, ale i hodně neefektivní způsob, jak dosáhnout primárního cíle, kterým je snižování emisí CO2.
A pokud bychom se podívali na změny na českém energetickém trhu…
Zde byla důležitým faktorem – kromě již zmíněných skutečností – zostřující se konkurence na trhu s elektřinou, což platí pro všechny segmenty, od největších odběratelů až po domácnosti. Nejde ani tak o to, že by v tuzemsku působilo více hráčů, trh stále prochází fází přerozdělování tržních podílů. Totéž se pak odehrává i na trhu s plynem. Naplňuje nás radostí, že jsme se díky naší úspěšné kampani stali největším alternativním dodavatelem plynu..
Jaké hlavní úkoly před sebou ještě v letošním roce máte?
Jednou z největších výzev, a na tom teď pracujeme opravdu intenzivně, je další restrukturalizace společnosti, projekt středisek sdílených služeb. Tento projekt se zaměřuje na tři oblasti. První jsou korporátní služby. Zde je v plánu další fáze centralizace účetních služeb, ty už jsou dnes víceméně soustředěny v Ostravě, dále se to týká personalistiky, správy majetku, vozového parku a nemovitostí. Druhou oblastí je vše, co souvisí se síťovými službami, tedy vše, co podporuje ČEZ Distribuci. Zde je cílem, aby se v budoucnu všechny naše podpůrné procesy a společnosti soustředily do kompaktnějšího a efektivnějšího celku. Konečně poslední sférou, samozřejmě nikoliv co do významu, jsou služby obsluhy klientů, tedy call centra, odečty elektroměrů a vůbec agenda související s koncovým zákazníkem.
Trendem je tedy snižování počtu základních podpůrných společností ve Skupině ČEZ. To mimo jiné povede k dosažení vyšší efektivity s menším počtem zaměstnanců. Z velké části se vše týká i manažerských pozic.
Které velké úspory by zmíněné kroky měly přinést?
Rozsah nyní definujeme, ale určitě půjde o řád stovek milionů korun ročně, tudíž se to určitě vyplatí udělat. Na přípravě projektu ve spolupráci s poradenskou firmou právě naplno pracujeme. Pokud jde o časový rámec, máme již za sebou fázi vydefinování cílů a oblastí a aktuálně připravujeme implementační plány. Něco se stane rychleji, něco pomaleji, záleží na komplexitě jednotlivých věcí. Nejdříve se zaměříme na korporátní služby.
Na zlepšování je zkrátka potřeba pořád tlačit…
Ano, určitě nesmíme usnout na vavřínech. V oblasti vnitřní efektivity jsme už dosáhli velkých úspěchů, ale obecně platí, že tato práce není nikdy hotová. Vždy se po pár letech můžete na věc podívat z jiného úhlu pohledu a systém změnit, tak aby byl ještě efektivnější. Také je třeba přizpůsobit se aktuálním trendům, spousta věcí je dnes jinak, než byla před pár lety. A samozřejmě ani konkurence nespí, i ona zlepšuje procesy.
V dubnu jste byl v anketě Klubu finančních ředitelů vyhlášen nejlepším finančním ředitelem roku 2001. Jaké jste měl na vítězství ohlasy?
Tento úspěch mě opravdu velmi potěšil. Ohlasů bylo ovšem nejvíce od profesních kolegů. Mnoho lidí mi blahopřálo, ale šlo také o dobrou příležitost se s mnohými zase po čase sejít a popovídat si, co je nového. Musím říci, že mě poněkud překvapilo i to, že mi gratulovala i spousta známých či moji sousedé v místě bydliště, kteří nemají se světem financí nic společného, pracují v úplně jiných oborech, třeba ani ne v managementu. Že se o mém úspěchu dozvěděli, mě příjemně překvapilo, anketa má, zdá se, solidní renomé i mimo finanční svět.
A co reakce ze strany headhunterů? Zvoní teď telefony častěji?
Ale kdepak, headhunteři asi správně tuší, že volat mi nemá smysl (smích). V České republice zkrátka není pro finančního ředitele mnoho pracovních příležitostí, které by v sobě zahrnovaly možnost podílet se na skutečně velkých projektech, které jsou navíc velmi zajímavé a komplexní. Příkladem může být naše nedávná emise amerických dluhopisů ve výši jedné miliardy dolarů, kterou jsme vydali za podobných podmínek jako EDF, což je z hlediska ratingu nejlepší evropská energetika. Takové transakce nedělá nejen žádná česká firma, ale neudělala ji ani žádná společnost mezi německou a ruskou hranicí, od Baltu až po Středozemní moře. Na takových projektech se můžete zatím podílet pouze v ČEZ.
Pak by tu tedy byla možnost vrátit se zpět do zahraničí (M. Novák působil dva roky v Houstonu a Londýně, pozn. red.)…
To právě nechci. Jedním z důvodů, proč jsem se v roce 2006 rozhodl nastoupit právě do společnosti ČEZ, byla i skutečnost, že společnost ConocoPhillips, pro kterou jsem pracoval, mi dávala nabídky do všech možných světových měst. V Praze jsem tehdy dosáhl maxima možného a byl již možný jen posun do zahraničí, a to více méně natrvalo. Teď pracuji na velmi zajímavé pozici v jedné z největších evropských firem a zároveň jsem v Praze, kterou považuji za jedno z celosvětově nejlepších míst pro život. Z mého pohledu jde o ideální kombinaci.
Ing. Martin Novák, MBA, vystudoval VŠE v Praze, později také absolvoval Executive MBA program na University of Pittsburgh. Svou kariéru začal jako daňový poradce v Price Waterhouse v roce 1994. Odtud přešel do České rafinérské, kde pracoval v letech 1996 až 2001. Následujících pět let působil ve společnostech Conoco v Houstonu, ConocoPhillips v Londýně a ConocoPhillips v Praze. Ve Skupině ČEZ působí od roku 2006. Od ledna 2008 je ředitelem divize finance Skupiny ČEZ a od října 2011 i místopředsedou představenstva ČEZ, a. s. Je členem Rady Klubu finančních ředitelů.
Od letošního dubna je Martin Novák v pořadí již sedmým držitelem prestižního titulu Finanční ředitel roku. Nominací bylo oceněno především zajištění finanční stability Skupiny ČEZ v době krize, a to zejména díky správně uplatněné zajišťovací politice v oblasti prodeje elektřiny a zajištění kurzu CZK/EUR. Skupina ČEZ jako jedna z mála evropských energetik udržela i v této těžké době svůj rating. Zásadní bylo také zachování stability ziskovosti, kdy ČEZ zůstal nejziskovější a nejméně zadluženou evropskou energetikou. Zohledněn byl podíl na zajištění likvidity prodloužením krátkodobého směnečného programu, provedeno bylo také několik úspěšných zpětných odkupů dluhopisů s přefinancováním na delší horizonty splatnosti.
