Rozvíjet rodinnou tradici dá někdy pořádně zabrat. Své o tom ví i majitelka ryze české rodinné textilní firmy Ing. Martina Kyselková. Pokud si však představujete dámu pohybující se ve světě módy, mýlíte se. Společnost Kv. Řezáč sídlící v Tišnově u Brna vyrábí sítě a lana. Pro všechny a na všechno.
Vaše společnost má více než stoletou historii. Co se od té doby změnilo? Daří se vám rozvíjet rodinnou tradici?
Firmu založil můj pradědeček. Tenkrát se tu vyráběly šály, vlněné látky a šátky. Poté, co vstoupil do politiky a stal se starosta Tišnova, přestalo se jeho podnikání dařit a všechny jeho továrny postupně zkrachovaly. Zůstala mu jen tato textilka, která také měla namále. Předal ji proto svému synovi – mému dědečkovi. Tomu se sice podařilo výrobu znovu nastartovat, ale nebylo mu to nic platné. Podnik začal znovu prosperovat v roce 1948, tedy v době, kdy k moci nastoupili komunisté a naši továrnu znárodnili. Sítě se zde začaly vyrábět až v šedesátých letech. Tehdy to byl lukrativní obchod, protože největším odběratelem byla armáda. Po revoluci se rodiče přihlásili o majetek a snažili se výrobu sítí a lan udržet. To vlastně děláme dodnes. Jen už nevyrábíme pro armádu ani pro velkoobchody, ale pro sportovní kluby a koncové zákazníky.
Co se změnilo od doby, kdy jste firmu privatizovali?
Je toho opravdu hodně. Pokud se zaměřím na chod firmy, dlouho jsme pracovali na tom, abychom nebyli závislí na velkoobchodních řetězcích. Nyní vyrábíme především pro koncového zákazníka. S tím jde ruku v ruce investice do informačních technologií, e-shopu a specifického marketingu. Dnes zaměstnáváme padesát lidí, což z nás dělá jednu z největších síťařských firem v Česku.
Proč jste se rozhodli investovat do nového IT systému?
Potřebovali jsme program, který by dokázal propojit všechny agendy. Do roku 2009 jsme zvládali používat velmi jednoduchý systém, ale pak přišla ekonomická recese a my jsme museli přehodnotit systém řízení firmy.
Co se měnilo?
Z osobního hlediska byla největší změna ta, že jsem se stala ředitelkou. Navíc jsem se dostala do vedení v době, kdy udeřila krize a my jsme měli méně objednávek. Ve chvíli, kdy jsme aktuálně nevěděli, zda je naše firma ještě zisková, nebo už ztrátová, jsme si uvědomili, jak moc potřebujeme firmu kontrolovat. Náš stávající systém měl trhliny a černé díry. Nevěděli jsme totiž, co se děje v procesu výroby. Výsledky jsme tehdy analyzovali až s měsíčním zpožděním, což byl v době tak velkých turbulencí velký handicap.
V čem jste ty turbulence pociťovali nejvíce?
Například jsme neuměli pružně zareagovat na nový start sezóny. Statistiky jsme totiž dostávali příliš pozdě. Například v odvětví dodávek pro tenis jsme zjistili až v sezóně, že je největší poptávka po zelených sítích. Jenže my jsme neměli nakoupený zelený materiál. Když jsme se z toho trochu oklepali a chtěli se připravit na další sezónu – už se prodávala hlavně černá barva.
Jak jste na to tedy zareagovali?
Nechali jsme si udělat ekonomickou analýzu, ze které vyplynulo, že jsme sice zdravá firma, nemáme ale všechny informace potřebné pro dlouhodobé plánování. Proto jsme se rozhodli investovat do systému, který nám dokáže včas vyhodnotit potřebné údaje a ukáže trend vývoje.
Který software jste nakonec vybrali?
Původně jsme vybírali ze tří nabídek, v užším kole ze dvou. Samotné softwary byly prakticky stejné, nás nakonec zaujal ten od firmy Asseco Solutions. Rozhodl také fakt, že jsme v tomto systému mohli jednoduše hodnotit i efektivitu jednotlivých obchodníků. Rozjezd a ladění trvalo téměř rok, nicméně nyní už využíváme všech jeho výhod. Díky němu můžeme denně sledovat ziskovost jednotlivých produktů i celé firmy. Software nám poskytuje maximum ukazatelů. Dokonce si často dělám legraci, že kvůli němu ušetříme za plat finančního ředitele. Na druhou stranu se nám občas stane, že některé funkce jsou natolik sofistikované, že musíme volat na pomoc techniky z Asseca.
Máte se systémem další plány?
Ano. Aby byl systém stále aktuální, musíme do něj neustále investovat. Systém je vytvořený na míru naší firmy. Proto jej chceme přetvářet tak, aby téměř „dýchal“ s námi. Například nyní pracujeme na tom, aby byl propojený s našimi e-shopy v Česku a na Slovensku. Internet se pro nás stal nejdůležitějším prodejním kanálem. V posledních letech se totiž zaměřujeme přímo na koncové zákazníky. Těm se lépe vysvětluje, že kvalita neznamená vždy tu nejlevnější variantu.
Jaká je tedy vaše konkurenční výhoda?
Hlavně kvalita a rychlost. Čínská konkurence nedosahuje naší kvality a nedokáže tak rychle zareagovat na objednávky. Sítě vyrábíme od A do Z. Jediné, co nakupujeme, je vlákno. I u něj nám záleží na kvalitě a nakupujeme jen u renomovaných a certifikovaných dodavatelů z EU. Na druhou stranu jsme si svojí kvalitní prací na sebe upletli i bič. Jsme sami sobě konkurencí. Často k nám totiž přijdou zákazníci, že chtějí opravit deset let starou síť, která vypadá téměř jak nová.
Dodáváte sítě pouze sportovcům?
Je pravda, že sport je našim stěžejním odvětvím. Dodáváme ale i do průmyslu. Dříve jsme vyráběli sítě na vagóny pro převoz šrotu. Protože to byl zajímavý byznys, rázem se vynořilo mnoho konkurentů. Stále se ale snažím vysvětlovat, že děláme sítě na všechno a pro všechny. Síť totiž může prakticky kdekoli nahradit pletivo. Chtěla bych zdůraznit především její funkci ochrany. Můžete s ní například ochránit dětské hřiště, aby dítě neběželo pro míč na silnici. Vyrábíme také sítě do postýlek. Máme i objednávky od zemědělců – do našich sítí vážou balíky slámy nebo do nich dávají seno pro zvířata. Samozřejmě nemohu nevzpomenout provazové prvky – šplhací lana, švihadla, šplhací sítě a šplhací žebříky na dětská hřiště, ale i pro záchranné a hasičské sbory.
Co máte doma z vaší výroby?
Syn má v pokojíčku dekorační síť, kam si umísťuje plakáty a své výkresy. Připevněnou máme také houpací síť, ale ta už je hodně dlouho nevyužitá. Měli jsme také síť kolem pískoviště, aby na něj nechodily kočky. Taky mi doma leží v koutě naše švihadlo.
