Prezident republiky před nedávnem podepsal novelu zákona 137/2006 Sb., O veřejných zakázkách a tato norma tak začne od prvního dubna platit. Jak se na schválené změny díváte?
Změny jsou opravdu zásadní. Především se snižuje výše limitů veřejných zakázek. To sebou přinese mimo jiné i zvýšení administrativní zátěže na straně municipalit a státem vlastněných podniků, klesnou totiž limity, nad které už musíte zakázku soutěžit. Budou tím postiženi malí a střední podnikatelé, kteří běžně ve vazbě na obec vykonávali práce tehdy, když bylo aktuálně třeba. Teď se bude de facto všechno soutěžit, což může přinést problémy z hlediska lhůt.
S veřejnými zakázkami souvisí i tak zvané akcie na majitele. Návrh Senátu, aby vítězové zakázek rozkrývali svoji vlastnickou strukturu včetně anonymních akcionářů, se nakonec do finální normy nedostal. Jak se na akcie na majitele v této souvislosti díváte?
Především je není nutné rušit či omezovat, problém neznámých vlastníků společností má v podstatě velmi jednoduché řešení. Stačí jen deklarovat to, čemu se anglicky říká ultimate beneficial owner, což představuje ve Velké Británii či Spojených státech amerických běžný standard, není nutné vymýšlet nic nového. Prostě jen formou čestného prohlášení sdělíte konečného majitele.
To je věc, která by úplně stačila. V momentě, kdy by se následně zjistilo, že toto čestné prohlášení bylo nepravdivé, tak z pohledu zákona o veřejných zakázkách i z pohledu trestního zákoníku je věc jasná, jde samozřejmě o trestný čin. Navíc jsem hluboce přesvědčen o tom, že akcie na majitele z větší části používají naprosto féroví podnikatelé, jen menší část se zneužívá. Nevím, proč by to mělo být takto drakonicky omezeno. Je třeba zdůraznit, že ultimate beneficial owner je skutečně konečný majitel, ten komu svědčí byť i právo. Nemusí to být ten, kdo v danou chvíli akcie drží, držet akcie může klidně i broker jménem svého klienta. Otázka ale je, kdo je tím, komu plyne konečný zisk včetně práva? To nemusí být paradoxně konečný vlastník Franta Vocásek. Franta Vocásek tím, že drží akcie, třeba i zprostředkovaně, přenáší nějakou výhodu, peníze a podobně někomu třetímu.
Další zásadní změnou v právním řádu, která je navíc už od 1. ledna platná, je zavedení trestní zodpovědnosti právnických osob. Jak se na tento předpis díváte vy osobně?
Osobně s tím mám zásadní koncepční problém. Trestní zodpovědnost právnických osob je z pohledu právních zvyklostí v této části světa koncept naprosto nový a já osobně jsem proti tomu. Podle mého soudu naprosto dostačuje trestní zákoník jako takový, není nutné vydávat speciální předpisy. Daleko více je to otázka vymáhání práva včetně rychlosti jeho vymáhání. A s tím nový předpis nepomůže.
Za každou právnickou osobu přeci vždy jedná fyzická osoba, která vždy trestně zodpovědná byla…
Ano, nebo tam je právní odpovědnost statutárního orgánu. I na tom je vidět, že jde o zbytečnost. Nyní lze velice těžko predikovat, jakým způsobem to bude mít dopad do praxe. Nějakou dobu bude trvat, než se vše zažije v policii, na státním zastupitelství, na soudech i v obci advokátské.
Zmínil jste rychlost vymáhání práva, což je opravdu asi velká bolest českého soudnictví, viďte?
Na začátku devadesátých let jsem dva roky pobýval ve Spojených státech. Pracoval jsem v New Yorku v jedné právní kanceláři, která se mimo jiné zabývala i obchodními spory. Jednou z věcí, které tam byly naprosto k neuvěření, byl i fakt, že newyorské soudy fungují v třísměnném provozu. Stávalo se tak například, že soudní jednání jsme měli nařízeno na deset hodin večer. Vše vycházelo z principu efektivity a rychlosti rozhodování v zásadních věcech tak, aby nebylo bráněno rozvoji businessu.
U nás se bohužel soudní spory běžně vlečou několik let, což výrazným způsobem zhoršuje vnímání vymahatelnosti práva. To je problém zejména pro podnikatelskou veřejnost. Pokud se totiž soudíte a musíte čekat včetně odvolacího řízení na výsledek pět šest let a jedná se o významnou pohledávku, tak to může být pro subjekt smrtící.
Proč se soudní spory u nás vlečou tak dlouho?
Jedním z důvodů je jistě i fakt, že na soudce se u nás „učíte“ hned po škole a nemáte tak dostatek zkušeností z praxe. Soudci pak často vůbec nejsou schopni uchopit obchodní podstatu věci. Neznají situaci z opačného pohledu a tím pádem nevnímají celou řadu věcí včetně reálného života.
V angloamerické justici je jiná situace. Soudcem se můžete stát teprve na základě doporučení profesní organizace, nejčastěji od tzv. bar association, tedy obdoby České advokátní komory. Navíc musíte mít povinně mnoho let praxe buď jako soukromý obhájce nebo jako státní zástupce. Teprve poté, pokud vás komunita navrhne, doporučí a schválí, se můžete stát soudcem. Z toho navíc plyne, že nominováni jsou lidé, kteří jsou v odborné komunitě pokládáni za špičku. Přístup soudců, kteří mají za sebou třeba dvacet let praxe, je diametrálně odlišný. Chápou podstatu, znají i detaily, mají s věcí profesní i lidskou zkušenost. Takto věci bohužel v oblasti obchodního práva u nás nefungují, což vidím jako nejslabší článek.
Jak rychlost rozhodování soudů vnímají vaši klienti?
Bohužel situaci často vůbec nechápou, přijdou za námi a říkají „My vás platíme, tak to urychlete“, což ale nelze. Velmi těžko se také odhaduje délka řízení, jde o věštění z křišťálové koule, jak co do délky řízení, tak do jeho výsledku. Toho často využívají dlužníci, kteří zkrátka zariskují a nezaplatí. Vsadí na to, že délka bude dlouhá, mezitím společnost převedou nebo reálně prostředky vyberou, změní se statutární orgán a když pak přijde po dvou třech letech souzení se exekutor, tak najde buď „drobky“, nebo vůbec nic. Klient v tom má navíc své náklady, zaplacené soudní poplatky a nemá ani pohledávku, ani soudní poplatek.
Správná cesta je asi oním americkým směrem, ne?
Ano, otázka změny soudního systému, minimálně v této rovině, je na místě. Současný stav je opravdu problém, nicméně vše není tak jednoduché. Bavíme se totiž o případné další zásadní změně právního řádu a změn je příliš mnoho. Jde o problém, protože pak vzniká jistá nekonzistence právního řádu a de facto se snižuje důvěra lidí v právní stát.
Když jsme u zásadních změn, v přípravě je také nový občanský zákoník….
Ano, ten nás čeká zřejmě od roku 2014. Půjde o zcela zásadní a razantní změnu, která se dotkne každého občana, dopad bude naprosto plošný. Velký vliv bude mít také na podobu obchodního zákoníku, veškeré závazkové vztahy přejdou výhradně pod režim občanského zákoníku. Obchodních společností se bude dále týkat nový zvláštní zákon o obchodních korporacích.
Jak vnímáte přínos občanského zákoníku?
Je třeba říct, že jeho současná podoba vznikla v šedesátých letech, takže změna byla nutná. Nyní nejsem schopen odhadnout, zda bude přínosem, ostatně ještě neznáme finální podobu. Určitě tam samozřejmě budou pozitivní prvky a určitě se následně v praxi objeví problémy. Praktickým dopadem bude ale i to, že se výrazně sníží možnost predikce výsledků soudních sporů. Navíc lze s příchodem nového občanského zákoníku čekat, že soudních sporů přibude. A soudy přitom nestíhají…
Druhou část rozhovoru s Michalem Kroftem najdete zde
Michal Kroft je Managing Partnerem advokátní kanceláře NWD Legal v České republice. Vede sekci specializovanou na korporátní, obchodní a soutěžní právo, včetně problematiky veřejných výběrových řízení. Je autorem řady odborných článků a publikací a pravidelně přednáší na odborných konferencích doma i v zahraničí.
Advokátní kancelář NWD Legal byla založena v roce 2003 v Praze. Je součástí nadnárodní sítě NWD Group, která se zabývá poskytováním právního, účetního, daňového, finančního a investičního poradenství a v České a Slovenské republice je zastoupena také prostřednictvím poradenské společnosti NWD Asset Management CZ.
Ilustrační foto: © Kurhan - Fotolia.com
