První část s rozhovoru s Michalem Kroftem najdete zde
Nejen právem živ je právník, jak myslíte, že bude vyřešena současná „evropská otázka“? Odejdou z EU slabí nebo naopak silní?
Mluvil jsem o tom s mnoha ekonomy a bankéři a stejně jako oni jsem toho názoru, že euro je třeba zachránit za každou cenu. Tedy i za cenu většího tlaku na de facto federalizaci či konfederalizaci Evropy. Současný stav z hlediska regulace prostě neodpovídá a nesvědčí euru. Jednoznačně dojde k tlaku na větší centralizaci. Dojde k pokusu o zachování eura i eurozóny jako celku.
Na druhou stranu má krize eura z mého pohledu jedno pozitivum. To, co by jinak trvalo politicky vyjednat pět deset let, se musí teď pod tlakem stihnout v horizontu roku maximálně dvou. Je třeba si také uvědomit, že pro zachování všech výhod jako je jednotný trh euro význam má. Zánik eura by způsobil další náklady na straně států. Myslím si tedy, že ve finále euro přežije, přežije i měnová unie, v této fázi už dost dobře nelze někoho vylučovat. Pokud se mělo vylučovat, tak se tak mělo stát hned na začátku, při prvních symptomech. A učiněno to mělo být ani ne tak kvůli ekonomickým dopadům, ale kvůli principu. Pokud Řekové falšovali statistiky, aby se dostali do evropské měnové unie a nebyli vyloučeni, tak je zde něco špatně. Na druhou stranu nechápu, proč EU nějakým způsobem nedublovala kontrolu dat. To bylo klíčové, protože takhle vznikla ta „nákaza“.
Možná důvodem nesankciování bylo to, že pravidla porušovali i velcí. Viz opakované porušování maastrichtských kritérií Německem a Francií…
Jistě, je ovšem nutné rozlišit situace, když někdo záměrně falšuje data a situaci, kdy jiný porušuje pravidla. Ovšem i v tom druhém případě měla přijít náležitá sankce. Dá se říct, že alternativní sankcí je současný stav eura, krize měny jako celku. Tohle představuje podle mého názoru problém na několik následujících let. A bez změny sociálního konceptu Evropy nebude celá situace dost dobře řešitelná.
Problém je, že Evropané jsou na svůj sociální koncept zvyklí nebo chcete-li rozmazlení. Pak samozřejmě platí, že když přijde přitvrzení pravidel, tak vše s sebou zcela jistě přinese poměrně velký sociální neklid. Z tohoto pohledu budou výrazné problémy v celé Evropě.
Jaké vidíte východisko?
I z jednání o euru mám dojem, že všichni politici myslí jen ve čtyřletém volebním cyklu. Chybí mi tam někdo s vizí, která by volební horizont přesáhla. Někdo takový, jako byli v osmdesátých letech ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová nebo spolkový kancléř Helmut Kohl. Zkrátka někdo, kdo měl vizi a prosazoval ji i za cenu, že volby v následujícím termínu prohrál. Na evropské úrovni ale nikoho takového v současnosti nevidím. Snad jedině s výjimkou Angely Markelové, ta se myslím opravdu snaží.
Když bychom se měli podívat mimo Evropu…
Především se velmi výrazně změnilo geopolitické rozložení. Dnešní Spojené státy nejsou ty Spojené státy, kterými byly ještě před deseti lety. A hlavně už ani nebudou. Přesun výroby na východ je z pohledu kapitalismu tak jako ho známe zásadní. Přidaná hodnota se vždy tvořila ve výrobě, nikoliv v obchodě. A jestliže se v posledních dvaceti letech výroba přesunula do Číny, Vietnamu a Indie a vše bylo založeno pouze na spotřebě, tak vše nemůže dlouhodobě fungovat. Na druhou stranu, Čínu mohou některé věci výrazně přibrzdit.
Co může být tou brzdou?
V Číně neexistuje penze a žádný systém sociálního pojištění. V důsledku toho každý bere jako samozřejmost postarat se o starého rodiče, který ztratil schopnost vydělávat. Proti tomu ale jde politika jednoho dítěte. To se někde musí potkat – a začne problém. Vzniklá situace především skokově zdraží pracovní sílu. Z tohoto pohledu vidím do budoucna paradoxně jako perspektivnější Indii. Indii navíc sjednocuje jazyk, angličtina. Ostatně, úspěchy Indie jsou viditelné už dnes. Indičtí podnikatelé se stali majiteli největších světových oceláren. Před deseti lety značku Tata nikdo neznal, dnes vlastní britský automobilový průmysl. Všechna call centra nadnárodních firem jsou dnes v Indii. Cenově jsou s Čínou de facto srovnatelní. A silně roste i Latinská Amerika. Právě z pohledu důležitosti zachování konkurenceschopnosti a vyvažování protipólů Ameriky a Asie vnímám zachování eura jako dost důležitou až klíčovou věc.
Michal Kroft je Managing Partnerem advokátní kanceláře NWD Legal v České republice. Vede sekci specializovanou na korporátní, obchodní a soutěžní právo, včetně problematiky veřejných výběrových řízení. Je autorem řady odborných článků a publikací a pravidelně přednáší na odborných konferencích doma i v zahraničí.
Advokátní kancelář NWD Legal byla založena v roce 2003 v Praze. Je součástí nadnárodní sítě NWD Group, která se zabývá poskytováním právního, účetního, daňového, finančního a investičního poradenství a v České a Slovenské republice je zastoupena také prostřednictvím poradenské společnosti NWD Asset Management CZ.
Ilustrační foto: © Strezhnev Pavel - Fotolia.com
