Dokonce i relativně malé zvýšení počtu vysoce kvalifikovaných pracovníků – například přijetí 15 000 nově příchozích – by mohlo podle těchto propočtů zvýšit HDP ČR až o půl procenta.
Nicméně i přes potenciální výhody, které migrační politika přináší, se Česká republika potýká s několika výzvami, které brzdí její efektivitu a mohou ohrozit konkurenceschopnost země na globálním trhu práce.
Jedním z klíčových problémů, kterými se musíme zabývat, je digitalizace veřejného sektoru a migračních procesů. To je cílem i současné vlády, digitalizace migračního procesu by měla být připravena do konce roku 2025, financování projektu ve výši 500 milionů korun, je zajištěno z fondu obnovy EU. Po svém zavedení bude digitální systém v mnohém kopírovat současné nastavení migrační politiky, které je ve více ohledech nedostačující. Plánem Ministerstva vnitra je postupná evoluce digitálního migračního systému, ke které však bude potřeba další finanční prostředky a také zavázat se k financování v delším období. Klíčové pro implementaci digitálního systému je schválení nové cizinecké legislativy, která měla být vládě předložena do konce roku 2023. V současnosti se ovšem stále vypořádávají připomínky v rámci meziresortního připomínkového řízení a existuje reálná hrozba, že se přijetí legislativy v tomto volebním období nestihne.
Byrokracie jako brzdař už tak líných procesů
Digitalizace, prozatím alespoň částečně, odpovídá na jednu ze zásadních výzev, které brání efektivnímu fungování migrační politiky. V systému překypuje nadměrná byrokratická zátěž a pomalost procesů. Schválení žádosti o pracovní a pobytové povolení vysoce kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí trvá v průměru 46 dnů od podání žádosti, a to pouze v případě vládního programu Klíčový a vědecký personál. Délka schvalovacího procesu je v rámci mezinárodního srovnání konkurenceschopná, nicméně v celku (od přípravy dokumentů až po příjezd odborníka) může relokační proces trvat 90 až 180 dnů, což je dáno jeho komplexitou a náročností. Rozsáhlý rozptyl signalizuje nepředvídatelnost systému, stává se tak problematickým pro organizace, které potřebují rychle reagovat na potřeby trhu a promptně přesouvat potřebné talenty do České republiky.
„V některých specifických případech může být celková doba relokace dokonce ještě delší. Faktory, které negativně ovlivňují celkovou dobu relokace, jsou například předchozí pobyty v jiných státech než ve státě domovském nebo relokace s rodinnými příslušníky. Ale třeba i selhání lidského faktoru, kdy žádosti projdou rukama několika úředníků, a ne každý dokonale ovládá svůj obor,“ komentuje Mirek Mejtský, specialista na globální pracovní migraci ze společnosti Petyovský & Partners. „I v současném systému se však dá docílit uspokojivých výsledků. Namísto čekání na systémovou změnu, která bude trvat dlouho, se firmy mohou zaměřit na své interní nastavení a hledat efektivity na své straně. S využitím dat o jednotlivých relokacích dokážeme identifikovat oblasti ke zlepšení, které povedou ke stlačení celkové doby relokace a zároveň k její lepší předvídatelnosti. Ve firmách, kde se na takové věci zaměříme, jsme pak schopni 80–90 % relokací zvládnout do čtyř měsíců, což v porovnání s přetahováním lokálního talentu od konkurence není špatný výsledek. Zároveň kombinací různých možností, které současná migrační politika nabízí, je možné uspokojit i projektové potřeby, kdy zde cizinec musí být mnohem rychleji – v řádu týdnů. Jsou to ovšem komplikovaná řešení a v dlouhém období je třeba, aby vláda zjednodušovala a zpružňovala celý systém a nastavila tím zdravější prostředí, kde se mezinárodnímu talentu bude dařit.“
Cesta ke zrychlení procesů je možná
Jedním z možných řešení této problematiky je zefektivnění migračních procesů a zjednodušení administrativních postupů. Vláda by měla aktivně hledat způsoby, jak snížit byrokratickou zátěž a zkrátit dobu potřebnou k vyřízení žádostí o pracovní víza. Zároveň je důležité, aby migrační politika brala v úvahu nejen kvantitu, ale také kvalitu přicházejících pracovníků. Prioritou by měla být podpora příchodu vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří mohou přinést inovace a posílit konkurenceschopnost české ekonomiky.
„Regulace prostřednictvím kvót často nedostatečně reaguje na aktuální potřeby ekonomiky. Je-li cílem regulovat migrační toky, měly by se zaměřit spíše na aspekty, jako jsou zkušenosti, dovednosti, vzdělání a integrovatelnost potenciálních migrantů, nikoli pouze na jejich národnost nebo náhodné rozhodování při přidělování termínů pro podání žádostí. Jedním z problémů současného systému je samotné podání žádosti o pobytové oprávnění. Žádosti se obvykle podávají na zastupitelských úřadech České republiky, které však mají omezenou kapacitu. Kvůli přetížení poptávkou nad nabídkou termínů byly na těchto úřadech zavedeny kvóty, které se rovněž staly nástrojem regulace migračních toků. Taková regulace však nereaguje adekvátně na potřeby ekonomiky. Pokud chceme regulovat migrační toky, měli bychom se zaměřit na aspekty zkušeností, dovedností, vzdělání a integrovatelnosti potenciálních migrantů, nikoli pouze na jejich národnost a štěstí při získávání termínu pro podání žádosti,“ uzavírá Mejtský.
Klíčová je kvalitní migrační politika
Celkově lze tedy konstatovat, že kvalitní migrační politika je klíčovým faktorem pro konkurenceschopnost ČR na globálním trhu práce. Avšak aby mohla plně využít svůj potenciál, je třeba adresovat překážky, jako jsou byrokratická zátěž a pomalost procesů, a hledat efektivní a inovativní řešení pro zlepšení fungování migračního systému.
