V oblasti exportního financování a syndikovaných úvěrů působíte již několik let. Jak se za tu dobu podle vás sektor změnil?
Mírně roste počet klubových úvěrů a znovu se oživují i některá teritoria, jako například Turecko, Gruzie, Ázerbájdžán, Kuba. Ale jinak výrazné změny nepozoruji. Stále je tu Česká exportní banka (ČEB) a komerční banky, které poskytují zahraničním importérům exportní úvěry buďto samostatně nebo v klubech.
Jaké postavení má exportní financování v české ekonomice?
Podle mého soukromého názoru stále poněkud nedoceněné. Alespoň co se týče pozornosti sdělovacích prostředků i zájmu veřejnosti. Přitom význam exportu roste hlavně v poslední době, kdy trvá určitá krize v západní Evropě respektivě eurozóně a pro českou exportně orientovanou ekonomiku nabývají na významu východní trhy.
Jaké typy úvěrů převažují? Je situace rozdílná v různých bankách a vyvíjí se nějak v čase?
Myslím, že ve všech hlavních exportních bankách v ČR je situace podobná. Všechny rády financují střednědobé a dlouhodobé exportní úvěry s pojištěním EGAP. A většina se ráda zúčastňuje klubových půjček společně s ČEB a s dalšími komerčními bankami.
Co podle vás žadatelé o exportní úvěr podceňují nebo nedoceňují?
Ti zkušenější dobře vědí, jak složité a časově náročné bývají obchodní jednání s partnery i schvalovací procesy v bankách. Méně zkušení žadatelé to někdy neumějí dobře odhadnout. Nebo předem nedocení potřebu sjednat odpovídající zajištění úvěru, na které bude napříště EGAP klást velký důraz. Typickým modelem je kombinace dobré myšlenky projektu a slabého zahraničního investora.
Co byste doporučil společnosti, která s exportem začíná?
Ať se přijde včas se svou domácí bankou v ČR poradit o možnostech financování a jeho možných podmínkách. Čím dříve, tím lépe.
Jaký může mít téměř stomilionová ztráta ČEB v Rusku vliv na jednotlivé bankovní instituce?
Neznám přesně podrobnosti onoho nedávno v médiích zmíněného případu, ale nemyslím si, že by se jednalo o něco systémově či kriticky nebezpečného pro ostatní banky vzhledem k poměru mezi touto částkou a velikostí bilance ČEB i vzhledem k jistě existujícímu exportnímu pojištění.
Co dělá banku dobrou bankou pro exportní financování?
To je docela těžká otázka. V našem oboru silně převažuje lidský faktor nad moderními technologiemi. Za klíčové považuji odbornost, spolehlivost, dobrou pověst a důvěru. Dlouhodobé mezilidské vztahy mezi exportéry, importéry a jejich bankéři jsou asi to nejdůležitější. To, jak se to bankám daří, ukazuje míra spokojenosti či nespokojenosti jejich klientů a také samotný počet úspěšně profinancovaných a splácených transakcí.
Evropská komise plánuje zavést nová regulatorní opatření Basel III. Jak se podle vás jejich využití projeví na exportním financování?
Je těžké konkrétně soudit před tím, než definitivně vstoupí v platnost. Vždyť diskuse o Basel III mezi evropskými institucemi a komerční sférou stále probíhá a jistě si vzpomenete na přísloví o brodu a kalhotách…. Nicméně z toho, co dosud víme, je patrné, že exportní financování má těžší období spíše před sebou nežli za sebou. Vše nasvědčuje trendu, že se tento bankovní produkt stane v dlouhodobém výhledu náročnějším na bankami spotřebovaný kapitál, což se pak nejspíše projeví i v jeho vyšší ceně a menší dostupnosti. Tedy žádné moc dobré zprávy nečekejme. Podle mého názoru to exportní financování odnese nezaslouženě, protože sama o sobě tato bankovní služba přece žádnou krizi nezpůsobila.
