Přechodné období založil nový zákon o platebním styku přijatý v roce 2009. K 30. dubnu 2011 tak měly podniky povinnost vnitropodnikovou banku či spořitelnu zrušit, nebo ji transformovat do některé z institucí upravených zákonem o platebním styku. V úvahu připadá transformace na tzv. platební instituci nebo na tzv. poskytovatele služeb malého rozsahu. V porovnání s dřívější úpravou však nová podoba zákona o platebním styku přináší buďto zpřísnění podmínek pro poskytování služeb nebo omezení jejich rozsahu.
Podnik, který hodlá poskytovat služby platební instituce, musí požádat Českou národní banku o vydání příslušného povolení a splnit řadu podmínek, pokud jde o kapitálovou, organizační a personální vybavenost. V případě udělení povolení podléhá platební instituce dohledu ČNB, který spočívá například v povinnosti pravidelně ČNB informovat o hospodaření instituce nebo v nutnosti strpět případné kontroly ze strany ČNB.
Oproti tomu může poskytovatel platebních služeb zahájit svou činnost poté, co jej ČNB zaregistruje do seznamu poskytovatelů. Objem platebních transakcí provedených poskytovatelem služeb malého rozsahu však nesmí v průměru přesáhnout 3 000 000 eur měsíčně. Další omezení oproti platební instituci spočívá v nemožnosti vyplácet klientům úroky, případně poskytovat jim jiné výhody odvíjející se od délky doby, po kterou jsou poskytovateli svěřeny prostředky klienta. I poskytovatel služeb malého rozsahu podléhá dohledu ČNB.
Platební instituce i poskytovatel služeb malého rozsahu musí vést peněžní prostředky klientů odděleně od vlastních peněžních prostředků na samostatných bankovních účtech nebo je investovat do likvidních aktiv s nízkým rizikem. Této povinnosti se mohou zprostit uzavřením pojistné smlouvy nebo poskytnutím jiné záruky, na jejichž základě vznikne jejich klientům právo na plnění ve výši odpovídající částce svěřených peněžních prostředků.
Zdroj: KPMG
