Přestože eurozóna momentálně roste, tempu zotavování ostatních významných ekonomik světa zatím nestačí. Vyplývá to z pravidelné čtvrtletní prognózy ekonomického vývoje eurozóny Eurozone Forecast (EEF) společnosti EY. Podle prognózy se HDP eurozóny bude v roce 2018 pohybovat zhruba 5 % nad maximem z období před finanční krizí, tedy prvního čtvrtletí roku 2008. Hrubý domácí produkt Velké Británie a Spojených států by přitom měl být ve stejné době o 12 %, resp. 23 % nad uvedenou hodnotou.
Po dvou letech oslabování by ekonomika eurozóny měla letos růst o 1 %, v následujícím roce pak o 1,4 %. Zejména v porovnání s první polovinou minulého desetiletí se jedná o nevýrazné tempo, jež by mělo pokračovat i v období let 2016-18, kdy je růst odhadován přibližně na 1,6 %. Vzhledem k postupnému zvyšování spotřebitelských výdajů a investic podniků ovšem existují důvody k mírnému optimismu. Návrat k pozvolnému růstu dává spolu se stabilizací dluhové zátěže opět zapomenout myšlenkám na rozpad eurozóny – přistoupení Lotyšska začátkem letošního roku, jakož i pravděpodobné přistoupení Litvy příští rok, znamená v tomto kontextu vítané posílení důvěry v jednotnou měnu.
„Ačkoliv lze během letošního roku očekávat průběžné zlepšování ekonomiky eurozóny, stále je zde řada rizik. Bezprostřední hrozba rozpadu eurozóny sice oslabila a příjemným překvapením je výkonnost některých okrajových ekonomik, nicméně rizika deflace a nezaměstnanosti přetrvávají,“ říká Jan Fanta, vedoucí partner podnikového poradenství a řízení rizik společnosti EY.
Co čeká Čechy
Jan Fanta, vedoucí partner podnikového poradenství a řízení rizik EY, komentuje dopady vývoje v eurozóně na Českou republiku a předpokládaný makroekonomický vývoj v ČR:
„Po silném závěru loňského roku očekáváme letos růst HDP ve výši 2,5 %, k čemuž by mělo přispět především pokračující posilování zahraniční poptávky, přiměřená fiskální stimulační opatření a měnová intervence. Za rok 2013 se přitom růst HDP celkově snížil o 0,9 %.“
Z vyjádření Českého statistického úřadu vyplývá, že za překvapivě dynamickým růstem v závěru roku 2013, kdy HDP oproti předchozímu čtvrtletí posílil o 1,6 %, stojí rozvoj investic, zejména pak v oblasti výroby strojů a zařízení. Mezičtvrtletně se jednalo o nejvýraznější růst od roku 2007. K podnícení investic patrně přispěla očekávání navyšování produkce v reakci na silnější poptávku ze zahraničí a vyšší konkurenceschopnosti národní měny.
Pozitivní vliv na podporu růstu budou mít také následující faktory:
Intervence ČNB na devizovém trhu – slabší kurz (na úrovni 27-28 Kč za euro ve srovnání s 25,70 Kč v říjnu loňského roku) zvyšuje konkurenceschopnost českého exportu a pomůže místním firmám získat podíl na zahraničních trzích. Zároveň, vlivem zvýšení inflačních očekávání v důsledku vyšších dovozních cen, může dojít k poklesu reálných úrokových sazeb. Takový vývoj by znamenal impulz pro investice a spotřebu podniků i domácností.
Rostoucí poptávka po vývozech – oživení ekonomické aktivity hlavních obchodních partnerů ČR by mělo podpořit exportní činnost ve zbývající části roku. Na základě provedených analýz předpokládáme, že podíl objemu světového obchodu vůči českému exportu letos vzroste o 4,8 %; v roce 2013 dosáhl tento ukazatel pouze 1,5 %.
Pozitivní vývoj indexu PMI – index PMI zaznamenal v lednu hodnotu 55,9 – tj. maximum za uplynulých 30 měsíců. Klíčové odvětví výroby rostlo k tomuto datu již devátý měsíc v řadě a vzhledem ke stabilnímu přílivu nových objednávek by měl daný trend pokračovat i v následujícím období.
Sílící důvěra spotřebitelů – víra v blížící se konec úsporných opatření spolu s mizejícími obavami z nezaměstnanosti se odrážejí v důvěře spotřebitelů, jež roste od poloviny loňského roku. Spotřebitelské výdaje by tak po propadu v letech 2012 a 2013 měly letos znovu růst.
Zároveň uvádíme přehled faktorů, jež mohou mít na oživení ekonomiky negativní vliv:
Vysoká nezaměstnanost – míra nezaměstnanosti v lednu 2014 překonala o 0,6 % procentního bodu hodnotu za stejné období minulého roku. Dokud ekonomika nezaznamená trvalý růst, lze předpokládat, že se bude snižovat jen velmi pomalu. Do té doby se situace na trhu práce promítne do nižších spotřebitelských výdajů. Počet volných pracovních míst zůstával během roku 2013 nízký, což naznačuje, že s výraznějším růstem zaměstnanosti nelze v krátkodobém časovém horizontu počítat.
Slabá výstavba – tento sektor (představující více než 40% podíl investic) v nejbližší budoucnosti nikterak výrazně neposílí, zejména kvůli nízkému počtu zakázek a nepříznivému podnikatelskému klimatu ve srovnání s ostatními odvětvími.
Podmínky úvěrování podniků – očekáváme, že úvěrové podmínky pro velké společnosti zůstanou relativně přísné až do poloviny roku 2014, což omezí možnosti korporací půjčovat si za účelem investic. Přetrvávání přísnějších podmínek úvěrování odpovídá závěrům průzkumu České národní banky zaměřeného na úvěrové standardy bank.
V letech 2015-18 předpokládáme růst HDP těsně pod 3 % ročně, tedy tempo, jehož výše je výrazně pod úrovní z období před finanční krizí. Hlavním důvodem je pomalejší růst produktivity. Výrobní sektor se bude potýkat se zpomalením růstu produktivity práce kvůli slabšímu přílivu přímých zahraničních investic než před vypuknutím globální finanční krize a také v důsledku stárnutí populace. Česká republika také vykazuje schodky běžného účtu platební bilance v průběhu posledních dvaceti let a je tak závislá na externím financování. Tento model je neudržitelný z hlediska vyspělé ekonomiky, která potřebuje více domácích úspor, aby zajistila stárnoucí populaci.
Jako pozitivum lze hodnotit fakt, že krize se příliš nedotkla českého bankovního sektoru, který odolal zejména díky silné ziskovosti, konzervativnímu řízení rizik a relativně nízkému objemu dluhů v ekonomice.
Prohlubují se rozdíly v hlavních zemích eurozóny
Aktuální analýza počítá s odlišnou rychlostí zotavování jednotlivých členských států. Tento nesoulad není ničím novým, rozdíly se však již neprojevují výhradně mezi jádrem a okrajem eurozóny. Některé z okrajových ekonomik, jimž se v uplynulých letech podařilo zavést náročné reformy, konkrétně Španělsko a Irsko, nyní ze zlepšujícího se stavu světového hospodářství profitují. Podle autorů studie vzroste letos HDP Irska o 1,8 %, zlepšení španělského hospodářství by měl doprovázet růst ve výši 0,8 %. Nejrychlejší růst v eurozóně se očekává u nejnovějšího člena, Lotyšska, konkrétně o více než 4 %, následovaného Estonskem s 2,5 %.
Naproti tomu Francie patrně zaznamená pouze 0,7% růst, což je pod průměrem eurozóny. Velmi umírněný růst se předpokládá rovněž u dalších klíčových zemí, včetně Belgie, Nizozemska a Finska. Uvedená očekávání přispívají k obavám ze střednědobého vývoje zmiňovaných ekonomik.
Růst i nadále brzdí hrozba deflace
„Riziko deflace je stále aktuální a ECB by proto měla být připravena k dalšímu uvolňování měnové politiky. Z posledních údajů o vývoji inflace vyplývá, že nebezpečí deflace je reálné a i za předpokladu pokračujícího zlepšování stavu hospodářství se lze domnívat, že míra inflace ještě nějaký čas zůstane pod cílovými hodnotami, jež si ECB stanovila,“ doplňuje Jan Fanta.
Dle prognózy dosáhne průměrná inflace eurozóny v roce 2014 úrovně 1,1 %, resp. 1,5 % v roce 2015. Vzhledem k odhadované rezervě v kapacitách kolem 4 % HDP v roce 2014 je možné, že skutečný vývoj inflace bude odlišný. Deflace by zvýšila reálnou hodnotu dluhu a zároveň zapříčinila snížení daňových příjmů, které jej kompenzují. Výsledkem by byla nutnost pokračovat v oddlužování za pomoci dalších úsporných opatření, v nejhorším případě pak prostřednictvím snah o restrukturalizaci dluhu.
Rizika vývoje
Může se stát, že skutečné tempo růstu bude nakonec vyšší, než je aktuální odhad, což závisí především na chování jednotlivých států. Vzhledem k oslabení tlaku ze strany finančních trhů i Evropské komise mohou vlády zvolnit v plnění stanovených fiskálních cílů, zejména doprovodí-li takový krok patřičným reformním úsilím o dosažení dlouhodobě udržitelné míry zadlužení. Negativní dopady úsporných opatření na růst by pak mohly být částečně kompenzovány zvýšením výdajů. Díky tomu by posílila poptávka soukromého sektoru a tyto kladné impulzy by mohly být motorem růstu.
Reálnou se přitom nezdá být pouze varianta přijatelnějších úsporných opatření, nýbrž i možnost dalšího prohlubování rozdílů mezi fiskální politikou eurozóny a přístupem Spojených států. Tento trend by měl vést k oslabování eura vůči americkému dolaru a oproti současnému očekávání tak ještě více podpořit vývozní činnost. Euro v současné době nadhodnoceno přibližně o 10 % a jeho oslabení by tudíž jistě bylo vnímáno pozitivně.
Nezaměstnanost zůstává na vysoké úrovni
V souvislosti s prognózovaným útlumem spotřebitelské poptávky v příštích letech hraje kromě přísnějších úvěrových kritérií roli také další klíčový faktor, a tím je vysoká nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti v rámci eurozóny se za uplynulé měsíce pohybuje zhruba na 12 % a země s nejvyšší nezaměstnaností, mimo jiné Řecko a Španělsko, hlásí mnohem menší nárůst. Avšak očekávaný slabý růst eurozóny, na nějž nejnovější prognóza poukazuje, spolu se snahou firem o zlepšení ziskovosti a výkonnosti v důsledku obtížnějšího úvěrování, naznačují, že pokles nezaměstnanosti v příštích dvou letech bude jen velmi pozvolný.
Podle aktuální prognózy by průměrná nezaměstnanost v eurozóně měla v příštím roce dosahovat 12 %, tedy nepatrně méně než letos. Do roku 2018 počítáme s postupným poklesem na 11 %. Stejně jako tempo růstu HDP, rovněž situace na trhu práce v jednotlivých zemích bude odlišná. Odhadovaná míra nezaměstnanosti v Řecku by se letos měla vyšplhat na 28 % a postupně klesat těsně pod 25 % v roce 2018; u Španělska letos předpokládáme pokles na 25 %, resp. 23 % v roce 2018. Naproti tomu Rakousko a Německo by měly i nadále vykazovat nejnižší nezaměstnanost, přibližně 4,5 % a 5,3 % v období let 2014-18.
Zatímco stávající míra nezaměstnanosti v některých zemích eurozóny je znepokojivě vysoká, počty mladých lidí bez práce jsou ještě více alarmující, zejména v okrajových ekonomikách. Ve Španělsku a Řecku dosahuje míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi přes 50 %, na Slovensku, v Itálii a Portugalsku se pohybuje nad 30 %.
Výhled na další období
„Eurozóna zaznamenala v uplynulém roce ohromný pokrok a zdá se, že nebezpečí rozpadu měnové unie se momentálně podařilo zažehnat. Nicméně rizika jako deflace, prohlubující se rozdíly v klíčových zemích či společenské náklady vysoké nezaměstnanosti stále nezmizela, přičemž perspektiva střednědobého, respektive dlouhodobého růstu je v porovnání s minulostí slabá,“ dodává Jan Fanta.
