Často se setkáváme s názory či předsudky, že ženy se raději starají o domácnost a děti. Že se neumí prosadit tak jako muži, nejsou průbojné, schopny vést firmu nebo že se cítí lépe v zákrytu, proto o vedoucí pozice raději neusilují. Nejenom z těchto důvodů v Česku přetrvává nízké zastoupení žen ve vedoucích pozicích. Týká se to žen nejenom v politice a státní správě, ale i v soukromých společnostech. Ve vedení firem jsou u nás ženy zastoupeny pouze v 9 procentech. I tak se ale míra zaměstnanosti žen ve vysokých funkcích zvyšuje a roste i počet žen, které se pouštějí do podnikání.
Česká republika v počtu žen ve vysokých pozicích zaostává nejen za evropským (23 procent), ale i světovým průměrem (15 procent). Logicky z toho vyplývá, že čím více žen ve firmě působí, tím více jich je také ve vedení. Jedním z nápadů, který se u nás občas objevuje a mohl by mít za cíl zvýšení podílu žen ve vedoucích pozicích, je zavedení kvót. Ty by sice srovnaly rovnováhu mezi muži a ženami ve vedení firem, ale mohly by také vytvořit nepřátelskou atmosféru ve firmách. „Podle našich zkušeností i dlouhodobých průzkumů nemají kvóty ve veřejném i soukromém sektoru velkou podporu – a to u obou pohlaví,“ říká Magdaléna Prunerová ze vzdělávací společnosti MgC Group. Druhou, přirozenější cestou, jak zvýšit podíl žen v managementu, je podle ní osvěta v tom smyslu, že i ženy mohou vykonávat a vykonávají vrcholové pozice stejně kvalitně jako muži.
Podle Renaty Mrázové, globální HR ředitelky NN Group, která se pravidelně umisťuje na předních příčkách prestižních žebříčků, jako 50 nejvlivnějších žen Česka magazínu Forbes nebo Top 25 žen českého byznysu, si řada žen sama vytváří bariéry a limity pro kariérní posun. „Velmi často uvádím příklad, že pokud je nabídnut kariérní posun muži, ten nadšeně akceptuje a vůbec neřeší, zda pozici zvládne nebo zda je na ni připraven. Ženy obvykle riskují méně než muži a chtějí být na vše velmi dobře připraveny. Jejich častá reakce na novou pozici je, že o sobě pochybují, kladou si otázky, zda jsou na pozici připraveny, nechtějí zažít neúspěch. Každý neúspěch je ale poučení a základ pro budoucí úspěch. Ženy se také méně často zapojují do diskusí, jsou méně spontánní, a dost přemýšlí kdy a co říci, nechtějí vypadat hloupě a tak se zapojují pouze tehdy, když si jsou jisty svou odpovědí. I proto jsou často méně vidět a slyšet,“ uvádí Renata Mrázová.
Její doporučení je vždy se snažit být autentickou, zapojovat se, diskutovat a také otevřeně vyjádřit, co chci a jaké mám ambice. „Velmi doporučuji mentoring, tedy mít mentora buď již ve firmě, nebo mimo ni. Je to velmi osvědčená metoda a všechny ženy, a neplatí to pouze na ženy samozřejmě, z mentoringu benefitují. Mentoring je o sdílení, podpoře, pomoci a přátelství,“ dodává Mrázová.
I když je u nás vývoj v tomto směru pomalejší, české prostředí má řadu žen a to nejenom mediálně známých, které zastávají důležité funkce jak ve vedení společností, tak v politice. Příkladem může být Dana Bérová, bývalá ministryně informatiky, která má mimo jiné zkušenosti jako specialistka v mediálních společnostech. Je spolumajitelkou společnosti, která dováží zboží z Indie a Nepálu a také je ředitelkou pro rozvoj obchodu významné poradenské firmy. Nebo současná ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, která založila úspěšné společnosti a získala několik manažerských ocenění. Desítky českých žen také vedou úspěšné rodinné firmy.
Celosvětovým žebříčkům nejmocnějších manažerek jednoznačně vévodí Američanky. Indra Nooyiová je již několik let šéfkou společnosti PepsiCo. Irene Rosenfeldová zase stála až do svého odchodu do důchodu v čele potravinářského gigantu Kraft Foods. Sheryl Sandbergová pracuje jako provozní ředitelka Facebooku. Ředitelkou společnosti IBM je pak Virginia Romettyová.
