V daném případě se jednalo o realitní společnost bez zaměstnanců, která pronajímala nebytové prostory. Tato společnost hradila tzv. management fee, neboli částku za manažerské služby své rakouské mateřské společnosti. Služby byly pravděpodobně fakturovány na hodinové bázi se sazbou 120 eur. Finanční úřad v rámci kontroly vyzval společnost k prokázání daňové uznatelnosti fakturovaných služeb. V rámci důkazního řízení společnost předložila smlouvu, faktury a další dokumenty obsahující vždy pouze velmi obecný popis služeb (supervize, controlling, poradenství, vytvoření konceptu a korekce smluv při výpovědích nájemců a dalších pronájmech, poradenské služby v oblasti plánování rozpočtu, hospodářství a rentability apod.). Vzhledem k tomu, že správce daně neuznal částky za manažerské služby jako daňový náklad, obrátila se společnost na soud.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že se společnosti nepodařilo jednoznačně prokázat vztah výdajů na manažerské služby k jejím zdanitelným příjmům. Podle Nejvyššího správního soudu pro uznání nákladů na služby nepostačí prokázat, že služby byly skutečně poskytnuty a že byly uhrazeny, nýbrž poplatník musí prokázat i skutečný rozsah a obsah poskytnutých služeb a účel výdaje za tyto služby, tedy jejich objektivní souvislost se zdanitelnými příjmy. V neprospěch poplatníka v daném sporu podle názoru soudu svědčilo například to, že přes konstantní výši výnosů náklady na poradenské služby v kontrolovaných obdobích oproti předchozím obdobím značně vzrostly (z 0,2 až 0,5 milionu na 1–1,8 milionu Kč) a že nájemní smlouvy uzavírané v kontrolovaných obdobích byly prakticky shodné se smlouvami uzavřenými v předchozích letech, tudíž poplatník by musel objasnit, v čem spočívala fakturovaná služba „vytvoření konceptu a korekcí smluv při výpovědích nájemců a dalších pronájmech“. Soud neuznal ani argument poplatníka, že společnost neměla zaměstnance, a proto bylo nezbytné vykonávané činnosti nakupovat.
Ani v případě poskytování služeb nemateriální povahy, ze kterých mohou, ale nemusí vzejít hmatatelné výstupy, není poplatník podle Nejvyššího správního soudu zbaven povinnosti prokázat oprávněnost daňové uznatelnosti nákladů. Soud zdůraznil, že i uskutečňování poradenských a manažerských činností a jejich souvislost s dosažením zdanitelných příjmů může být prokázána nějakým hmatatelným výstupem či konkrétním výsledkem činnosti, za kterou byly uplatňované výdaje hrazeny, např. výsledkem revize nájemních smluv, výsledným hodnocením účetnictví daňového subjektu, obchodní (mailovou) korespondencí či jinými obchodními dokumenty, potvrzeními o uskutečňování cest apod. Pro unesení důkazního břemene ohledně vynaložených nákladů na (alespoň očekávané) příjmy je třeba doložit nikoliv pouze typové vymezení služeb, ale o samotnou fakticitu a skutečný obsah poskytnutého plnění.
I s ohledem na citované rozhodnutí soudu doporučujeme, aby společnosti pro případ kontroly manažerských služeb ze strany správce daně byly připraveny předložit nejen smlouvy a faktury, nýbrž i konkrétní výstupy z nakoupených poradenských služeb.
Zdroj: KPMG
Foto: © James Steidl - Fotolia.com
