V daném případě vznikly správci daně pochybnosti, zda prováděné činnosti splňují definici výzkumu a vývoje, a proto zahájil daňovou kontrolu. Podle správce daně nebyla dostatečně prokázána existence prvku novosti a prvku nejistoty. Tento fakt byl dle správce daně umocněn skutečností, že na testování prototypů byly poskytovány záruky. Dále správce daně namítal, že projekt výzkumu a vývoje nesplnil formální náležitosti. Dle jeho názoru měl být projekt výzkumu a vývoje zpracován v jediném souhrnném dokumentu v listinné podobě.
NSS konstatoval, že požadavek na písemnou podobu projektu nelze vykládat v tom smyslu, že se jedná výhradně o podobu listinnou. Podle něj se písemností rozumí zachycení textu na relativně trvalém nosiči, jehož podoba může být listinná i elektronická. Rozsudek přijal výklad, že písemná podoba projektu připouští uchovávání rovněž v elektronické podobě, která je kdykoli jednoduše převoditelná do podoby listinné. Zároveň soud nezpochybnil možnost průběžného doplňování projektu. Domníváme se však, že závěry NSS ohledně formy projektu nelze zobecnit, protože pro jejich zdůvodnění byla důležitá i skutečnost, že vývojový projekt byl zahájen ještě před zavedením povinnosti vést projekt v písemné podobě.
Soud připomněl, že podmínka projektu jako jediného souhrnného dokumentu vyplývá z pokynu ministerstva financí D-288, který však není obecně závazný. Zákon tuto podmínku výslovně neuvádí. Nedostatky projektu jako uceleného dokumentu měl dle názoru soudu považovat správce daně za formální a měl se spíše zaměřit na skutečný stav projektu výzkumu a vývoje.
NSS rozhodl, že kasační stížnost je důvodná, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajskému soudu uložil, aby se vypořádal též s otázkou, zda se v daném případě jednalo o činnosti výzkumu a vývoje (existence prvku novosti a prvku nejistoty).
Zdroj: KPMG
