Obchodní značku, stejně jako logo firmy nebo tvar či obal výrobku lze nejlépe ochránit jejich registrací jako ochrannou známku (slovní, obrazovou, kombinovanou, prostorovou). V případě, že naše podnikání přesahuje do zahraničí, přichází kromě národních ochranných známek v úvahu také ochranná známka Společenství, respektive mezinárodní ochranná známka. Každá registrovaná ochranná známka požívá ochrany v souvislosti s konkrétními třídami výrobků a služeb, pro něž byla registrovaná, a nikdo jiný není bez svolení majitele ochranné známky oprávněn toto označení nebo logo užívat. Ochrana se vztahuje i na označení a loga, která by mohla být zaměnitelná za ochrannou známku, a to opět v souvislosti s výrobky a službami, pro něž jsou registrovaná.
Co lze registrovat?
Ochrannou známkou je možno chránit jakékoli označení schopné grafického znázornění, jež je tvořeno zejména slovy (ať už existujícími v českém či jiném jazyce nebo zcela fantazijními), písmeny, číslicemi, barvami, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu, za podmínky, že je takové označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiných osob. Právě splnění podmínky distinktivnosti je pro úspěšnou registraci ochranné známky klíčové. Naopak jako ochrannou známku nelze registrovat zejména označení, které nemá rozlišovací způsobilost, které je tvořeno výlučně údaji o druhu, jakosti či zeměpisném původu výrobku, popřípadě je způsobilé klamat veřejnost o povaze výrobku, jeho jakosti či zeměpisném původu, eventuálně které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy.
Odlišit se od ostatních nebývá jednoduché
Jako nejobtížnější krok lze při registraci ochranné známky považovat rozhodnutí o jejím znění, respektivě podobě, a to tak, aby byla dostatečně distinktivní a přitom odlišná od dříve registrovaných ochranných známek. Rovněž je důležité mít na paměti, že práva z ochranných známek jsou v přímém vztahu k třídám výrobků a služeb (resp. ke konkrétnímu výčtu výrobků a služeb vycházejícímu ze systému mezinárodního třídění), pro něž je ochranná známka zapsána. Nepředstavují tedy absolutní zákaz, aby si jiná osoba zaregistrovala stejnou nebo obdobnou ochrannou známku pro zcela jiný typ výrobků. V tomto světle je vhodné zamýšlet se při rozhodování o třídách služeb a výrobků také nad tím, aby pokrývaly například i webové prezentace a poskytly svým majitelům dostatečnou ochranu také v internetovém prostředí, na což majitelé ochranných známek často zapomínají. Přihlášku ochranné známky k zápisu do rejstříku může podat kdokoli, tedy jak fyzická, tak právnická osoba. Zápisem do příslušného rejstříku získává vlastník ochranné známky výlučné právo tuto známku používat ve vztahu k výrobku a službám, pro něž je registrována. Platnost zápisu trvá deset let. Tuto dobu však vlastník může proti zaplacení poplatku prodloužit podáním žádosti o obnovu zápisu vždy o dalších deset let.
Patentovat lze i podnikatelské nápady
Podnikatelské nápady lze patentovat za předpokladu, že splní zákonem stanovené podmínky patentovatelnosti. Především musí splňovat kritérium novosti (to předpokládá, že se jedná se o dosud nezveřejněný podnikatelský nápad), musí se jednat o výsledek vynálezecké činnosti (tedy nikoli zcela zřejmé řešení) a vynález musí být současně průmyslově využitelný (objektivně realizovatelný). V případě, že tyto podmínky splněny nejsou, je možné uvažovat o ochraně podnikatelského nápadu jako užitného vzoru, u nichž jsou kvalifikační kritéria nižší, nicméně i poskytnutá ochrana je v porovnání s patentovou ochranou kratší a slabší. Ochrana užitnými vzory je upravena zákonem a je poskytnuta takovým technickým řešením, která jsou nová (nejsou součástí stavu techniky), přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná (lze je při dodržení stanoveného postupu opakovaně využít v hospodářské činnosti). Zákon o užitných vzorech současně uvádí příkladný výčet toho, co nepovažuje za technická řešení (např. počítačové programy, matematické metody a vědecké teorie), respektive na co se ochrana užitnými vzory nevztahuje (například odrůdy rostlin a plemena zvířat, způsoby výroby).
Podnikatelský nápad lze při splnění dále uvedených zákonem stanovených podmínek rovněž chránit jako obchodní tajemství. Dle dikce obchodního zákoníku tvoří obchodní tajemství veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Právě na posledně zmiňovanou podmínku podnikatelé často zapomínají. Z tohoto pohledu je vhodné upravit režim utajení obchodních tajemství interními předpisy. Na rozdíl od ostatních způsobů ochrany se v tomto případě jedná o neregistrované právo a ochrana takových obchodních tajemství trvá po celou dobu, dokud takové skutečnosti splňují právní definici obchodního tajemství.
Ochrana doménových jmen
Žádný právní předpis, který by upravoval registraci doménových jmen, v České republice neexistuje. To však současně neznamená, že by si kdokoli mohl registrovat jakoukoli podobu doménového jména bez možných právních sankcí. Mantinely výběru doménového jména můžeme hledat v jiných právních předpisech, například v zákoně o ochranných známkách. Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem ochrany označení je ochrana poskytovaná ochranným známkám, která je také jedinou možnou preventivní ochranou pro případné doménové spory. Majitel ochranné známky má v případě pozdější registrace doménového jména shodného nebo zaměnitelného se svou ochrannou známkou často nejširší argumentační pole pro podporu svých nároků.
Nicméně problematika doménových sporů je velmi rozsáhlá a komplexní a nelze ji zjednodušit na tvrzení, že v případě starších práv z ochranné známky již není možné, aby si někdo jiný zaregistroval stejnou nebo obdobnou doménu. Soud v takovém případě zkoumá rovněž to, zda je taková doména používána ve vztahu ke službám a/nebo výrobkům, pro něž je registrována ochranná známka. Používá-li někdo podobnou nebo stejnou doménu jako je vaše registrovaná firma, respektive ochranná známka, a tato doména byla registrována později, lze uvažovat o žalobě z titulu zásahu do práv z ochranné známky, respektive nekalé soutěže. Každý případ je však nutné řešit individuálně.
Jaká práva má zaměstnanec a jaká zaměstnavatel?
Jak vyplývá z autorského zákona, za předpokladu, že se zaměstnavatel a zaměstnanec předem nedohodli odlišně, je dílo, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem, považováno za dílo zaměstnanecké. Takzvaná majetková práva autora (jedná se zejména o právo dílo užít, například jeho rozmnožením nebo sdělováním veřejnosti) k takovému dílu vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel. Autor však nadále disponuje tzv. osobnostními právy, což mimo jiné znamená, že má právo osobovat si autorství a rozhodnout, zda a jakým způsobem bude jeho autorství uvedeno při zveřejnění díla a jeho dalším užití. Nebylo-li předem sjednáno jinak, autor má dále nárok na přiměřenou dodatečnou odměnu v případě, kdy je zisk z využití práv k zaměstnaneckému dílu ve zjevném nepoměru se mzdou nebo jinou odměnou vyplacenou zaměstnavatelem zaměstnanci. Výjimku zde představují počítačové programy, databáze, jakož i kartografická díla, na něž se ustanovení o dodatečné odměně nevztahuje a jsou nadto považována za zaměstnanecká díla i v případě, že byla autorem vytvořena na objednávku.
Z praktického pohledu je vhodné, aby si zaměstnavatelé interními předpisy nastavili, jak bude probíhat evidence zaměstnaneckých děl ve firmě, neboť v případě, že zaměstnavatel majetková práva k dílu nevykonává vůbec nebo nedostatečně, má autor právo požadovat, aby mu zaměstnavatel za obvyklých podmínek udělil licenci, neprokáže-li závažný důvod k jejímu odmítnutí.
Autorka je právnička,
pracuje v advokátní kanceláři Baker & McKenzie
