Správce daně s odvoláním na jeden z principů správy daní, který říká, že podání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, tj. nikoli dle jeho pouhého označení, uzavřel, že předmětem podání byl jednoduše výpis z účtu, a dále toto podání nepovažoval ve vztahu k daňovým povinnostem subjektu za relevantní. Po obdržení správného formuláře pak daňovému subjektu vyměřil sankci za opožděné podání daňového tvrzení.
S takovým striktním a formalistickým postupem správce daně se však krajský soud neztotožnil.
A konečně i NSS námitkám daňového subjektu přisvědčil. Oba soudy poukázaly na to, že správce daně musí každé přijaté podání posuzovat v celém jeho kontextu. Pouze v situaci, kdy je zcela zřejmé, k čemu podání směřuje, a podání má veškeré obsahové náležitosti, tj. neexistují žádné zásadní a významné pochyby o tom, co daňový subjekt zamýšlí podáním vyjádřit, může správce daně činit závěry o skutečném obsahu úkonu a následně s takovým podáním spojovat příslušné procesní účinky. Soudy navíc zdůraznily, že smyslem zásady materiální pravdy, zakotvené v daňovém řízení, je primárně ochrana daňového subjektu, aby neutrpěl újmu jen z toho důvodu, že své podání chybně označí. Posuzování obsahu podání ze strany správce daně by tedy obecně nemělo jít k tíži daňového subjektu.
Pokud jako v řešeném případě vzniknou objektivní a zásadní pochyby o vyznění podání jako celku, tj. je dán zjevný a hluboký rozpor mezi označením podání a jeho obsahem, pak je povinností správce daně daňový subjekt vyzvat, aby mu objasnil, co daným podáním zamýšlel, a případně napravil jeho vady, v daném případě doložil správný formulář daňového tvrzení. Pokud by tak správce daně učinil
a vady podání byly ve stanovené lhůtě odstraněny, nebyl by dán zákonný důvod pro vyměření pokuty za opožděné tvrzení daně, jelikož by se na takové podání ve smyslu úpravy daňového řádu hledělo jako na učiněné řádně a včas.
Jinými slovy, pokud se omylem nepodaří podat správci daně správný formulář, příp. není dodržena předepsaná forma, nemusí to vždy znamenat, že by takové podání mělo zůstat ze strany správce daně bez povšimnutí. Správce daně by měl dát daňovému subjektu možnost některá pochybení napravit, aniž by mu tím hrozila sankce za pozdní podání tvrzení daně.
Zdroj: KPMG
