Podle podmínky rezidence hradí daň finanční instituce, která je rezidentem zúčastněného členského státu. Rezidentem je osoba, která má v zúčastněném státě například sídlo či oprávnění podnikat, ale také osoba, která je sama z nezúčastněného členského státu a pouze uskutečnila transakci s rezidentem zúčastněného členského státu (tzv. domnělá rezidence).
Podle podmínky emise podléhá dani transakce s finančními instrumenty emitovanými v zúčastněném členském státě, a to bez ohledu na rezidentství protistran.
Domnělá rezidence byla předmětem analýzy právníků Rady Evropské unie, kteří se ve stanovisku vydaném 6. září 2013 vyjádřili k principu domnělé rezidence poměrně velmi kriticky. Podle závěrů právní analýzy je tento princip v rozporu s mezinárodním zvykovým právem, jak ho chápe Evropská unie, protože překračuje pravomoc členských států v oblasti zdanění. Zásah do daňových kompetencí nezúčastněných členských států přitom neospravedlňují ani deklarované cíle navrhované daně, kterými jsou vedle dosažení daňového výnosu také získání příspěvku na úhradu nákladů celosvětové finanční krize od finančního sektoru a omezení rizik finančních trhů.
Právníci dále konstatovali, že princip domnělé rezidence není slučitelný s režimem posílené spolupráce, protože zasahuje do daňových kompetencí nezúčastněných členských států. Je také diskriminační, jelikož uplatňuje jiný přístup k transakcím mezi subjekty ze zúčastněných členských států ve srovnání s transakcemi mezi subjektem ze zúčastněného a subjektem z nezúčastněného členského státu.
Dle analýzy daň rovněž povede k narušení hospodářské soutěže na úkor nezúčastněných členských států, neboť členské státy jsou na rozdíl od států mimo Evropskou unii zavázány ke spolupráci v daňové oblasti. Výběr daní v nezúčastněných státech, které jsou členy Evropské unie, tak bude zřejmě snazší než v těch, které členy nejsou. Za úhradu daně totiž ručí všichni účastníci transakce společně a nerozdílně.
Vyjádření právníků se týká výhradně principu domnělé rezidence. Žádné další body navržené směrnice nebyly analyzovány. Výsledky právní analýzy nejsou závazné, mohou však ovlivnit konečnou podobu daně. Objevují se i názory, že podmínka rezidence by mohla být ze směrnice zcela vyňata. Nutnost vypořádat se s námitkami právníků může vést k posunutí termínu pro zavedení daně, který byl původně stanoven na 1. leden 2014.
Proti výsledkům právní analýzy se již prostřednictvím své mluvčí ohradil komisař pro daně, který vyjádřil přesvědčení, že navrhovaná daň je právně v pořádku a že je zcela v souladu s unijními dohodami.
Vyjádření právníků Rady lze chápat jako určité ospravedlnění soudního sporu zahájeného Velkou Británií (C-209/13) v dubnu 2013, která zejména z důvodu extrateritoriálních dopadů navržené daně zpochybňuje, že byly splněny podmínky pro uplatnění posílené spolupráce. Termín projednání soudního sporu před soudním dvorem dosud nebyl stanoven, samotné projednání však nemá odkladný účinek na zavedení směrnice.
Zdroj: KPMG
