Tato novela má posílit postavení zejména drobných a středních podnikatelů, kteří jsou často zasaženi opožděnými platbami za zboží a služby, které dodali. V praxi v tomto směru nebyla výjimkou ani půlroční či dokonce ještě delší lhůta splatnosti. Dalším častým problémem bývá, že ani přiměřená doba splatnosti sjednaná ve smlouvě není v praxi (zejména ze strany velkých odběratelů) dodržována. Novela stanoví, že standardní doba splatnosti faktur bude 30 dnů. Přestože ve smlouvě bude možné sjednat i delší dobu splatnosti, překročit 60 dnů bude možné pouze tehdy, nebude-li to hrubě nespravedlivé vůči věřiteli. Ve veřejném sektoru nebude překročení 60 denní doby splatnosti faktur vůbec možné.
I když tento návrh lze považovat za posílení právní ochrany malých a středních podnikatelů, v praxi se tito podnikatelé často zdráhají domáhat se právní ochrany proti nepřiměřeně dlouhým dobám splatnosti, neboť se obávají ztráty zakázek. Tomu se již stávající právní úprava snažila čelit tím, že umožnila, aby se ochrany domáhala i sdružení na ochranu práv podnikatelů, a novela tuto možnost zachovává. V praxi však tato možnost není příliš využívána, a to zejména z důvodu, že by v soudním sporu zřejmě musela být k důkazu předložena i příslušná smlouva mezi dodavatelem a odběratelem, čímž by odběratel zjistil, kdo z dodavatelů dal k řízení podnět.
Novela také příliš neřeší situaci, kdy je ve smlouvě sice sjednána přiměřená doba splatnosti, ale ta není ze strany odběratele dodržena. Dodavatel se sice může domáhat zaplacení dlužné částky u soudu, tuto možnost však dodavatelé často nevyužívají, neboť zpravidla znamená konec spolupráce s dotyčným odběratelem. Novela se tomuto problému snaží alespoň částečně čelit tím, že zakazuje, aby strany ve smlouvě vyloučily úrok z prodlení a úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Přesto zřejmě nelze očekávat, že by se na základě této novely podařilo nešvar opožděných plateb výrazněji potlačit.
