Rizika můžeme klasifikovat podle příčin vzniku na:
* cenová,
* odbytová,
* inflační,
* obchodně-politická,
* politická.
Podle procesů, kde se rizika projevují, můžeme rizika klasifikovat na:
* obchodní,
* přepravní,
* úvěrová investiční.
Mezi poslední rozdělení patří rozdělení podle subjektu:
* riziko banky,
* riziko klienta,
* riziko země.
Podle toho, jestli exportér může rizika ovlivnit, je rozdělujeme na aktivní (lze je aktivně ovlivnit exportérem) a pasivní (nelze je ovlivnit exportérem).
Následující tabulka popisuje podrobněji následující rozdělení:
Skupina rizik |
Aktivní rizika exportního financování |
Pasivní rizika exportního financování |
Rizika determinovaná: dovozce |
Riziko bonity dovozce: Výrobní riziko Riziko neodebrání zboží Riziko platební neschopnosti Riziko zpožďování plateb Riziko platební nevůle |
Riziko teritoriální: Riziko makroekonomického vývoje Riziko politické-tj.riziko konverze, riziko transferu, riziko zákazu plateb, riziko moratoria. |
Rizika determinovaná: exportér a dovozce |
Riziko zajištění (platebně-zajišťovacích instrumentů, záruk a pojištění) |
|
Makroekonomická rizika |
|
Kursové riziko Riziko změny úrokových sazeb |
Rizika determinovaná |
Technická rizika (performance rizika exportér) Riziko konsorcia |
|
Rizika determinovaná exportérem
Jedná se o rizika, které se nacházejí v předexportní fázi. Jedná se tzv. výrobní riziko, které se může vyskytovat v několik podobách:
* odstoupení zahraničního kupujícího od smlouvy,
* vážné porušení smluvních povinností ze strany importéra,
* vznik platební neschopnosti na straně importéra (konkurz, vyrovnání),
* pozastavení nebo úplné zrušení sjednaných plateb, ze strany importéra z důvodu jeho ekonomických problémů.
Druhé riziko patřící do předexportní fáze je neodebrání zboží importérem, a to v rozporu se smluvními podmínkami. Příčiny mohou být následující:
* platební neschopnost dovozce,
* jiná výhodnější nabídka předložená dovozci,
* úmysl importéra získat zboží výhodněji v případě jeho nouzového prodeje exportérem.
Výrobní riziko a riziko neodebrání zboží jsou typické především pro zakázkovou výrobu. Je zapotřebí, aby exportér měl v záloze alternativní možnost prodání toho výrobku jinému importérovi. Exportér má sice v případě vzniku škody nárok na plnění, respektive náhradu škody. Samozřejmě nikdy nedojde k úplnému uspokojení. Proto je nutné z hlediska exportéra disponovat informacemi nejen o finanční bonitě (solventnosti, platební schopnosti) dovoze, ale také o jeho bonitě obchodní (spolehlivosti, důvěryhodnosti, serióznosti).
Platební riziko
Jedná se o nejvýznamnější riziko, kterému jsou exportéři v souvislosti s exportním financováním vystaveni. Spočívá v nebezpečí, že importér neuspokojí (zcela či částečně) platební nároky exportéra. Platební rizika v zahraničním obchodě závisí na bonitě zahraničního kupujícího a na teritoriu, v němž má zahraniční kupující své sídlo. Kromě vlastní pohledávky jsou tímto rizikem ohroženy i nároky na náhradu škody a jiné (úroky z prodlení, smluvní pokuty aj.)
Platební riziko podmíněné bonitou dovozce vzniká v důsledku:
Platební neschopnosti, jež spočívá v neschopnosti zahraničního odběratele plnit své splatné závazky.
Zpoždění plateb, které spočívá v prodlužování doby, na niž byl úvěr poskytnut.
Platební nevůle, která vzniká v momentě, kdy solventní dovozce odmítá úhradu splatné pohledávky.
Teritoriální riziko
Představuje nebezpečí, že zahraniční kupující – přes svoji platební schopnost i platební vůli- nebude moci částečně či zcela dostát svým závazkům z důvodu:
* domácí makroekonomické situace (např. nedostatečná zásoba devizových rezerv země dlužníka),
* politicko-sociální situace (válka, povstání, revoluce v zahraničí, embargo).
Riziko determinované exportérem a dovozcem
Většina exportních případů je zajištěna bankovními garancemi, státními zárukami či dokumentárními akreditivy vystavenými finančními institucemi. Z toho hlediska je potřeba brát v úvahu i riziko poskytovatele zajištění, tzn. nebezpečí úplného nebo částečného výpadku oprávněného platebního nároku v důsledku platební neschopnosti nebo platební nevůle ručitele. Důležité je správné pořadí uspokojování nároků vyplývajících ze zajištění subjektů.
Makroekonomická rizika
Jedná se o rizika pasivní, jelikož stojí mimo sféru vlivu exportéra. Mezi ně patří riziko kursové a riziko změn úrokových sazeb.
Kursové riziko
Kursové riziko lze charakterizovat jako rozptyl změn směnného kursu, v jehož důsledku bude muset exportér vynaložit více hodnot. Kursové riziko zasahuje fázi nabídkovou, fázi výroby, fázi montáže, fázi dodání, v případě úvěrování zahraničního kupujícího rovněž časový úsek do splacení úvěru. Při kalkulování zakázky je potřeba akceptovat skutečnost, že národní měna je proměnlivá.
Riziko změny úrokové sazby
Spočívá v možnosti, že úrokové náklady nebudou odpovídat úrokovým výnosům, což se negativně projeví na rentabilitě projektu. Riziko změny úrokové sazby je významné zejména při obchodování s investičním zbožím a investičními celky, protože vzhledem k délce úvěrování (střednědobé až dlouhodobé) hrají i malé úrokové výkyvy velkou roli a mohou mít rozhodující vliv na rentabilitu exportního kontraktu.
Řízení rizik exportního financování
Při řízení rizik je důležitá prevence, která spočívá v souboru pravidel, jejichž cílem je minimalizovat možnost chybného rozhodnutí.
Prevenci lze chápat jako více stupňový proces řízení:
* Analýza jednotlivých rizik s cílem rozpoznat je a definovat, po té následuje posouzení rizik s ohledem na pravděpodobnost jejich vzniku a jejich rozsahu.
* Ovlivňování rizik.
* Eliminace rizika – je ovlivněna množství a komplexností existujících nebezpečí.
* Omezení rizika – může být realizováno ve vztahu k individuálnímu obchodu (dělení rizik mezi několik nabízejících, zajištění). Rizika jsou rozložena s ohledem na čas, teritorium, subjekt, kvantitu atd. Riziko může být přeneseno na jiný subjekt za úplatu (pojištění) nebo bezúplatně (subdodavatele).
Samozřejmě některá rizika zůstávají i přes snahu převést je na jiný subjekt, například spoluúčast v případě pojištění exportních úvěrů. Z tohoto důvodu je dobré, aby si exportéři vytvářeli ve vztahu k úvěrovým rizikům rezervy. V případě velkých zakázek je dobré, aby exportér udělal vlastní bonitní šetření zahraničního obchodního partnera. V principu se pak exportér chová jako banka zpracovávající klasický rating.
Mezi významné zdroje informací potřebných k sestavení ratingového procesu patří:
* veřejné přístupné informace (publikace soudů, obchodních registrů, hospodářského tisku, zveřejňovaných účetních závěrek, obchodních zpráv atd.),
* dotazování obchodních komor, dotazování dodavatelů a eventuálně banky importéra,
* informace poskytované přímo ze strany samotného importéra.