Český statistický úřad (ČSÚ) dnes vydal sadu dat o české ekonomice. Co příliš nepřekvapilo? Vývoj v průmyslu a také spotřebitelské ceny, které v únoru proti lednu nevzrostly a meziročně dokonce mírně poklesly. ČR je tak opět jedním z ostrůvků nejnižší inflace v Evropě, pomineme-li poklesy cen v zemích drcených nedostatkem poptávky, což nutí prodejce zlevňovat až pod loňskou cenovou úroveň (Pobaltí, Irsko, Slovensko). Průmyslová produkce podle očekávání konečně důvěryhodně ožila, meziroční růst po sezónním očištění dosáhl 8 %. Ale opět jde o věc optiky – kolikže činil propad loni v lednu? Minus 21,5 % po sezónním očištění, takže zdaleka nejsme na svém (hodnota produkce je někde na úrovni roku 2006). Objednávky, zejména zahraniční, sice také rostou, ale výrazně méně než v listopadu a prosinci, kdy však sehrál své mimořádný vliv (několik velkých zakázek).
Arktické alibi
Úlek ze čtvrtinového meziročního poklesu stavební výroby naštěstí koriguje fakt, že letošní lednové počasí přepsalo meteorologické tabulky poslední dekády (sníh ležel i v nížinách celých 24 dní, několik dní bylo arktických). V takových podmínkách samozřejmě nelze stavět. Špatnou situaci v tomto odvětví ale dokládá i meziroční pokles počtu vydaných stavebních povolení (-15 %) či pokles zahajované výstavby bytů (-28 %, u rodinných domů dokonce -42 %).
Spokojeni jsou všichni?
Za pozornost však stojí především loňský vývoj mezd, se zvláštním zřetelem ke 4. čtvrtletí. Jak je možné, že oproti všem makroekonomickým poučkám generuje propad hospodářství ČR vysoké přírůstky průměrných nominálních mezd (a díky cenovému vývoji i cen reálných)? Loni v posledních třech měsících stoupla průměrná měsíční mzda meziročně o 5,2 % (v nepodnikatelské sféře o 4,5 %, ve výrobě elektřina a plynu o 16,4 %, v odvětví nemovitostí a také ve zdravotnictví o více než 10 %). Zčásti je možné růst mezd v recesi u nás vysvětlit propouštěním pracovníků především s podprůměrnými platy a také nižší nemocností. Zejména vývoj ve 4. čtvrtletí však způsobilo i vyplácení akumulovaných mimořádných odměn, umožněné tzv. „zastropováním“ sociálního pojistného u lidí s vysokými platy přijaté loni na jaře zákonem. Česká vynalézavost se díky tomu projevila např. ve vykázání patnáctimilionové odměny vysokému manažerovi či jednateli společnosti, který mohl část rozpustit do odměn těm pracovníkům své firmy, kteří by na uvedený efekt svou mzdou nedosáhli. Podle čísel o růstu průměrné mzdy v ekonomice lze předpokládat, že rozhodně nejde o jev ojedinělý. Spokojeni jsou všichni, jen do státní kasy to tolik potřebné nedorazilo.
Neodbytně se vnucuje otázka, zda v loňském jarním protikrizovém balíčku nebylo „zastropování“ pojistného náhodou opatřením prokrizovým. Z pohledu státního rozpočtu ano.
Autorka je analytička Českého statistického úřadu
Texty informací vydaných dnes v 9 hodin o vývoji uvedených ukazatelů včetně tabulek a grafů jsou k dispozici na následujících stránkách ČSÚ:
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cisc030910.doc
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpru030910.doc
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csta030910.doc
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz030910.doc