Organizátorem setkání byl Klub finančních ředitelů a mnoho dalších subjektů. Přinášíme nejzajímavější postřehy, které v sále zazněly.
Lidé prožívají, mění a končí své vzájemné vztahy tím, že navzájem komunikují. Tak si vzájemně ovlivňují své představy, názory, přesvědčení, a tím i způsoby chování. Řeč a jednání, respektive chování jsou dvě důležité komunikační formy, které se uplatňují jako nezbytné prostředky každé úspěšné vedoucí síly.
„Rozhovor započatý kontaktem by měl být kontaktem také ukončen. Ukončující akt je předpokladem udržení ochoty spolupracovníka ke kladné spolupráci. Manažer by měl na konci své kritiky vyjádřit, že báze pro další činnost zůstává stejná jako dříve. Ukončením kritického rozhovoru je záležitost uzavřena a neměl by se k ní ani jeden zúčastněný již vracet., „upozorňuje Eva Williams, Board Director Tesco Stores.
Čeho se musí manažer(ka) vyvarovat?
* Častou chybou kritiky vedoucího pracovníka je kritika spolupracovníka, kterou byl pověřen někdo jiný. Manažer se tím sice vyhne nepříjemnému úkolu, ale narušuje tím nedelegovanou povinnost vedoucího pracovníka. Pouze zprostředkuje úsudek, ale nedojde k vyjasnění problému.
* Nepřípustné je kritizovat spolupracovníka před jeho kolegy. To vede ke ztrátě autority kritizujícího, který tím ztrácí svou tvář a přítomností dalších osob situaci vyhrocuje.
* Nevhodné je dále kritizovat spolupracovníka před nováčky ve firmě. Stresuje se tím nový pracovník, vytváří se napětí a ztěžuje se mu přivykání v novém kolektivu, místo aby se mu ulehčilo.
* Odmítnout je třeba kritiku ironickými poznámkami a popichováním. To je pro každého velice zraňující, protože se nemůže bránit nebo vrátit stejnou mincí. Kritizovaný musí vzít mlčky na vědomí zaujatý úsudek a manažer tím neférovým způsobem využívá své nadřízené postavení.
* Naprosto nevhodné je kritizovat telefonicky, což by mělo být omezeno pouze na nouzové případy, které jsou jiným způsobem neřešitelné. Zde se většinou jedná o monolog nadřízeného, nevytvoří se kontakt mezi zúčastněnými a kritizovaný nemá prostor na svou obhajobu.
„Řízení je především řízením sebe samého a člověk ve vedoucím postavení by měl nejprve poznat sám sebe. Mocenskými prostředky se skutečná autorita získat nedá,“ uvedla na setkání Barbora Stejskalová, HR Direktor ze společnosti T-Mobile.
Jak postupovat na cestě vzhůru? A co nikdy nedělat?
* Nepochybujte o sobě a věřte si v každém momentě své cesty. (Renata Mrázová, finanční ředitelka ING, Pojišťovny ČR).
* Je třeba se vyvarovat vlastních obav a pocitu, že obloha je plná oblaků, i když je jasná. (Monika Horníková, generální ředitelka společnosti GlaxoSmithKline pro Střední Evropu).
* Profesní cesta vzhůru se nijak neliší od startu a stoupání letadla. Základem je vynikající technický stav a výcvik posádky. Pak je potřeba dostatečný rozjezd, správný tak motorů, neztratit vztlak, a když se něco pokazí, neztratit nervy – jinak se prostě zřítíte. Až se manévr povede, tak musíte správně řídit svůj let, včetně sledování technických parametrů a klimatických podmínek a nakonec vědět, kdy je čas na bezpečné přistání. (Jitka Adámková, HR ředitelka, RWE, a.s.)
* Nesnažte se postupovat v kariéře příliš rychle, je lepší nepřeskakovat nezbytné etapy svého rozvoje, neboť se stále učíme. Buďme vnímaví k reakcím a zpětným vazbám okolí a nepřestávejme se sebevzdělávat. (Barbora Stejskalová, HR ředitelka, T-Mobile)
* Naslouchejte druhým, ale zároveň se nebojte dát najevo svůj názor a ambice. Já osobně si velice vážím loajálnosti a přímosti, takže na mne nedělá dobrý dojem, když někdo pracuje každý rok jinde. Pokud si mně firma váží a dá mi prostor k rozvoji, růstu a seberealizaci, proč ji opouštět? Důležité je taky neusnout na vavřínech a věnovat se dalšímu osobnímu rozvoji a vzdělávání. (Magdalena Souček, partner Ernst &Young).
* Je třeba se vyvarovat pýchy. (Andrea Květoňová, finanční ředitelka CFO, BXR PARTNERS)
* Je třeba přesně vědět, co umím, v čem si věřím a kam a kdy chci růst. Nedopustit povýšení na úroveň vlastní nekompetence. (Eva Vencovská, CEO Nutricia Advanced Medical Nutrition pro ČR a SROV) .
