Práce s bankami se výrazně proměnila. Možná jsem ovlivněn častým kontaktem s velkými švýcarskými bankami, které se dostaly do zásadních problémů nejenom ekonomických, ale hlavně právních díky svému privátnímu bankovnictví. Vnímám ale změněnou situaci u bank obecně. Před rokem 2008 se většina rozhovorů s bankami točila okolo výsledků firmy, výhledu na budoucí období, jen občas přišel dotaz z oblasti compliance. Dnes je polovina našich diskusí soustředěna na compliance. Co děláme, jak to děláme, s kým to děláme je rozebíráno tak podrobně, že na diskusi o našich výsledcích někdy ani nezbude čas.
Dodržovat zákony nestačí
Když jsme zvládli compliance otázky, přišly některé banky s udržitelností (sustainability). To dává našim debatám novou kvalitu. Dodržování zákonů není z tohoto pohledu dostatečné. Firma by si měla stanovit vyšší etické standardy, než zákony nařizují. Měl jsem v této oblasti dlouhou řadu diskusí s příslušnou pracovnicí jedné banky, která si vyhlédla naše nákupy surovin z oblasti, která je poněkud problematická, roky usiluje o nezávislost a je pod správou OSN. Nicméně nepodléhá žádnému embargu a my jsme jedním z nejmenších kupujících této konkrétní suroviny. Její základní otázka byla, co jsme udělali pro zlepšení podmínek lidí, kteří tam žijí a zda jsme navázali dialog s nevládními organizacemi, které se problémem zabývají. Vzhledem k tomu, že jsem neměl uspokojivé odpovědi, podařilo se jí paralyzovat spolupráci s naší firmou po více než jeden rok.
Shovívavost pro Evropany!
Po pádu Lehman Brothers se také z globálního stalo regionální až lokální. Řada finančních institucí se stáhla do svých přirozených hranic. V Austrálii je člověk odkázán na australské banky, v Asii pracujeme s bankami, které nemají nejmenší zájem financovat náš business v jiných částech světa. Pouze některé evropské a americké banky udržují globální ambici, ale vzhledem k problémům v oblasti compliance a managementu celkově si myslím, že skutečně globálních bank s nabídkou všech typů bankovních služeb po celém světě zůstane velmi málo, pokud vůbec nějaké budou.
Globální finanční krize rozkolísala také tradiční pohledy na to, kdo co umí lépe. Přijedete-li dnes do Asie coby Evropan, čelíte lehké skepsi. Někdy si neuvědomujeme, že naše část světa má ve světě poněkud chřadnoucí pověst a že lidé z takzvaných emerging markets nabývají postupně sebevědomí a nemají zájem o to být námi jakkoliv poučováni. Myslím, že lidé ze střední a východní Evropy jsou schopni toto lépe vnímat, protože jsme si užili svou porci “dobrých rad” ze Západu, proto je nám komunikace na stejné úrovni přirozenější, než mnohým Západoevropanům, jejichž přístup nelze označit jinak než koloniální.
CFO se nudit rozhodně nebudou
V dnešním světě tedy nelze fungovat s nějakým unifikovaným modelem, všechna řešení musí odpovídat místním podmínkám a zvyklostem, jediné co stále prosazujeme skutečně centrálně, je risk management a určitá firemní kultura.
Celkově si myslím, že finanční krize posílila roli finančních ředitelů ve firmách s mezinárodní působností. Důraz na problematiku compliance, nevyzpytatelné devizové trhy ovlivňované aktivitami centrálních bank, chování komerčních bank, které je hlavně diktováno jejich vlastní situací, to vše jsou oblasti, kde musí finanční ředitel firmy hrát zásadní roli a vedle standardního řízení a financování zajistit, že všechna rizika z těchto faktorů plynoucí jsou dobře postižena v komplexním risk managementu. Nevím přesně, co nás čeká v příštích letech, ale jsem si jistý, že vše bude nadále zajímavé.
Autor je ředitelem pro finance a strategii skupiny Ameropa (švýcarská firma obchodující s komoditami)
