Do konce roku 2007 sporné francouzské předpisy ukládaly roční daň ve výši 3 % z tržní hodnoty nemovitosti všem právnickým osobám, které vlastnily nemovitost nacházející se ve Francii. Osvobození od daně bylo možné aplikovat, sdělil-li vlastník nemovitosti daňovým úřadům informace týkající se nemovitosti a totožnosti svých společníků. Problematickým však bylo vymezení okruhu právnických osob, které se mohly sdělením požadovaných informací vyhnout zdanění.
První z rozsudků, rozsudek C-451/05 ELISA z roku 2007, posuzoval slučitelnost zmíněné francouzské úpravy se svobodou pohybu kapitálu mezi členskými státy. Další rozsudek, C-72/09 Etablissements Rimbaud SA z října 2010, se týkal svobody pohybu kapitálu ve vztahu ke státům z Evropského hospodářského prostoru. Poslední případ týkající se zmíněné francouzské úpravy, C-384/09 Prunus, řeší tuto otázku ve vztahu k přidruženým zámořským zemím a územím. Soudní dvůr EU ve věci zatím nerozhodl. K dispozici je však již stanovisko generálního advokáta.
Závěry soudu jsou v případě rozsudku ELISA následující: v případě pohybu kapitálu mezi členskými státy EU, při němž existuje obecný systém výměny informací a vzájemné pomoci v oblasti přímých daní, lze cíle boje proti daňovým únikům dosáhnout i mírnějšími opatřeními, než obsahovaly sporné francouzské zákonné předpisy. Francie v reakci na tento rozsudek změnila legislativní úpravu, aby nediskriminovala právnické osoby z jiných členských států EU. Závěry, které platí pro pohyb kapitálu mezi členskými státy EU, však nelze automaticky vztáhnout i na pohyb kapitálu vůči třetím zemím, jakými jsou členské státy EHP a přidružené zámořské země a území. V rozsudku ve věci Rimbaud Soudní dvůr EU shledal předmětnou francouzskou úpravu jako odůvodněnou vůči státu, jenž je pouze smluvní stranou Dohody o EHP, neboť není účasten systému výměny informací. Tato úprava je dle Soudu odůvodněná naléhavou potřebou obecného zájmu spočívajícího v boji proti daňovým únikům a je způsobilá dosáhnout tohoto cíle bez překročení nezbytných mezí. Obdobně v případě Prunus dospěl generální advokát k závěru, že předmětné francouzské předpisy nejsou v rozporu se svobodou pohybu kapitálu.
Zdroj: KPMG
