IT patří v současné době k základním faktorům úspěchu firmy v globální konkurenci, je tedy více než kdy dříve důležité, aby byl mezi vedením podnikového IT a financí nastaven partnerský vztah se vzájemným pochopením obou rolí nezbytných pro fungování a další rozvoj podniku. Bohužel není výjimkou, že IT považuje finance za brzdu v rozvoji, se kterou je třeba bojovat nebo ji obejít, zatímco finanční ředitel vnímá především nákladovou stránku zavádění nových IT systémů, jelikož nemá dostatečnou zpětnou vazbu o tom, jak moderní IT šetří náklady a pomáhá přinášet nové obchodní příležitosti. Podle nedávné studie společnosti EY uvádí více než 60 procent z téměř 700 dotazovaných finančních ředitelů, že během posledních tří let mnohem intenzivněji spolupracuje s řediteli IT. Současně více než 70 procent šéfů firemních financí hovoří o svém rostoucím zapojení do záležitostí souvisejících s firemním IT. Co je tedy možné udělat pro to, aby byla oddělení financí a IT ve shodě, pokud jde o význam investic do IT, sladěný s plány strategického rozvoje firmy a zvýšením efektivity provozu?
Role finančního i IT ředitele mají mnoho společného – například v obou případech posuzují, jaké investice jsou kriticky důležité pro budoucí rozvoj podniku a jakým způsobem podpoří jeho růstovou strategii. V případě rozhodnutí pro určitou investici je pak úlohou vedení kontrolovat, zdali je projekt rea-
lizován podle časového plánu, s požadovanými parametry a jestli opravdu poskytuje očekávané přínosy, pokud jde o růst zisku, snižování nákladů či rozšiřování tržního podílu. Přitom se finanční i IT vedení opírají o nastavené procesy nákupu a řízení rizik.
Často se ovšem stává, že i přes společné cíle a podobné postupy převáží rozdílné komunikační styly a odlišné osobnosti ve vedení financí a IT. Porozumění mezi řečí čísel finančního ředitele a jazykem technologií ředitele IT není vůbec snadné a prvotní konflikty někdy vedou k budování bariér v další komunikaci a spolupráci. Zatímco šéfové IT se často považují za průkopníky a integrátory, finanční ředitelé mají tendenci více řídit, kontrolovat, postupovat metodicky a dbát na detaily. Důležité je vnímat tyto postoje jako vzájemně se doplňující, společně tvořící obraz efektivně řízené firmy, a nikoli protichůdné. Vzájemné porozumění a komunikace jsou základem pro diskuzi, jaké investice povedou k dalšímu rozvoji firmy. Dalším nezbytným prvkem je ale rovněž sladění směřování s požadavky představenstva či vlastníků firmy.
