Máte plán na stabilizaci veřejných financí?
Domníváme se, že pokud by se deficit státního rozpočtu měl přehoupnout přes tři procenta, musí být vytvořen tlak na vládu a vládnoucí politické strany, aby nemohly zadlužovat zemi bez projednání. Přístupů jak tomu zabránit je více, my bychom se chtěli inspirovat ve Švýcarsku a Německu, jejichž modely jsou funkční. Naše země by měla začít konečně splácet dluhy. Nečasova vláda se snažila snížit rychlost zadlužení, ale dluhy splácet nezačala.
Které parametry hospodářského růstu jsou pro vás relevantní?
Kromě stavu veřejných financí je třeba sledovat hospodářský růst, inflaci, sociální kohezi a zaměstnanost. Narušená sociální soudržnost vede k radikalizaci veřejnosti. Hospodářský růst by měl generovat přebytkový rozpočet a pak se mohou splácet dluhy. Bohužel zatím poměr HDP k zadlužení pořád roste a blíží se k 60 procentům.
Podle ekonomů i OECD je největší překážkou pro podnikání nefungující veřejná správa...
Většinu problémů by řešil zákon o státní službě. Bohužel jsme zaspali a zákon sice byl přijat před vstupem do Evropské unie, vlády však odkládaly nabytí jeho účinnosti. I naše strana na tom nese svůj podíl, protože byla součástí dvou z celkem pěti vlád, které zákon neuvedly v život. I když mnozí varují, že to bude stát hodně peněz, myslím si, že se přijetí zákona vyplatí. Státní úředník, který má perspektivu a slušný plat, je základním předpokladem snížení korupčního potenciálu. Když jsem působil jako státní úředník, dostával jsem se dvěma doktoráty a po sedmi letech praxe plat 15 tisíc čistého. A ještě jsem neměl vyhlídky na postup. Pro lidi, kteří nechtějí působit v byznysu, a jsou ochotni pracovat za menší plat ve státní sféře, by měla existovat perspektiva a jistota. Pak se může profesionalizovat, stabilizovat a být řádově odolnější ke korupci.
Zákon o státní službě je dobrá myšlenka, ale není všespásný....
Veřejný sektor by měl projít systémem kvalitního auditu. Víte, že stále nemáme vyčíslení agendy, kterou stát platí? A seznam názvů státních institucí, pokud se napíšou pod sebe, přesahuje výšku dospělého muže, to je přece kuriózní. Činnost mnoha úřadů se dubluje, místo synergie je mezi nimi řevnivost. Ministr nebo vláda by měli udat směr a říci, kam chceme směřovat a jak má veřejná správa fungovat.
Jaká opatření byste zavedli?
Zlepšení fungování veřejné správy se neobejde bez další elektronizace, konkrétně na ni čekají rezorty zdravotnictví, sociální služby… Občanský průkaz s čipem může také leccos vyřešit. IT zakázky, právní služby, reklama představují desítky milionů, někdy i miliardy veřejných korun, které nejsou pod kontrolou a z veřejných peněz tak utíkají miliardy. Nevím, zda bylo správné zrušit ministerstvo informatiky, představovalo centrální orgán, který pro všechna ministerstva dělal výběrová řízení na tyto služby. Dnes má každé ministerstvo svůj systém a výsledkem je, že registry ministerstva vnitra nekomunikují s registry ministerstva dopravy, každá státní správa má jiný systém. IT firmy mají smlouvy, které jsou prakticky nevypověditelné a vlastníkem dat není stát, ale dotyčná firma. Když by instituce chtěla IT firmu vyměnit, mohla by o všechna data přijít. Asi bychom si posvítili i na reklamu u státních, polostátních podniků a rozličných fondů. Řada z nich má monopolní postavení a žádnou reklamu v podstatě nepotřebuje, přesto za ni vydávají horentní částky. Máme stovky institucí, v nichž sedí lidé s dobrými platy, a v dozorčích a správních radách sedí místo odborníků politici.
To je tedy řada úkolů, máte představu jak jich dosáhnout?
Určitě jde o běh na dlouhou trať na více než jedno volební období. Mohli bychom se inspirovat u našich sousedů, třeba na Slovensku, kde některé dříve ztrátové nemocnice začaly být po převedení na akciové společnosti ziskové. Když jsme se jich na to ptali, odpověděli, že ve správních radách nemocnic sedí odborníci a ne politici. Bude potřeba podpořit provázanost státních podniků. Stát má něco v majetku a vlastní státní instituce to nevyužívají, ale nakupují od jiných dodavatelů. Sice je pořízení vyjde o něco levněji, na druhou stranu snižují potenciál dosavadních dodavatelských firem. Ty pak nemají jistotu zakázek, proto nebudou investovat do vývoje, a postupně budou snižovat svoji konkurenceschopnost.
Které typy veřejných výdajů považujete za efektivní?
Především činnosti, jež mají multiplikační efekt, myslím tedy investice do zkvalitnění bydlení a rozvoje infrastruktury. Programy jako Zelená úsporám, program Panel plus a další přinášejí zaměstnanost i další efekty. Ekonomové tvrdí, že jedna koruna do nich vložená generuje další 2,50 až 3 koruny, které se státu vracejí v podobě daní z příjmu, DPH, nevyplacení podpor v nezaměstnanosti. Rovněž výstavba dálnic generuje zaměstnanost, zlepšuje dopravní spojení a umožňuje rozvoj regionů. Problém je v tom, že stavby jsou předražené. Chceme unifikaci staveb tak, aby umožnila efektivnější stavění.
Každý dnes slibuje zatočit s korupcí. Máte recept?
Snadné řešení neexistuje. Pokušení je vždy velké. Aby mu člověk odolal, musí mít vnitřní integritu a morálku. Přesto se dá řada věcí podpořit. Prosazujeme úplné zrušení anonymních akcií. Pokud by se nepodařilo, chceme, aby firmy, které o veřejné zakázky soutěží, rozkryly svoji majetkovou účast až do poslední subdodavatelské firmy. Nebráníme se ani majetkovým přiznáním, včetně uvedení podílu ve firmách, jejich podávání by bylo povinné pro lidi s příjmem vyšším než deset milionů korun. Podpoříme i zákon o whistlerblowerech, aby člověk, který oznámí korupci, nemohl být za to šikanován. Netransparentní financování politických stran by mohl změnit zákon o financování politických stran, zákon o lobbingu by měl zase nastavil pravidla, co lobbing ještě je a co už není. Chybí nám specializovaná protikorupční složka státního zastupitelství a protikorupční policie. Přimlouvali bychom se za zavedení limitů pro odměňování manažerů ve státních firmách (pokud firma prodělává, nemohou si její manažeři vyplácet astronomické odměny). Podle našeho názoru by Česká republika měla dostát svým závazkům vůči Evropské unii, což obnáší systém auditů pro státní zakázky.
Vaším volebním hitem jsou úlevy pro rodiny s dětmi. Proč je třeba podporovat především tuto skupinu?
Podle dosavadních trendů by demografické zadlužení státu do roku 2050 přesáhlo 2 až 3,5 bilionu korun. Při zohlednění prosté reprodukce populace, což znamená dvě děti na jednu matku, chybí v České republice milion narozených za posledních dvacet let. Milion chybějících dětí v budoucnu představuje milion chybějících plátců. Podle výsledků sčítání lidu vytváří v České republice zhruba 5 milionů aktivního obyvatelstva 4 biliony Kč HDP. Chybějící milion aktivních obyvatel znamená roční výpadek 750 miliard korun tvorby HDP a 170 miliard korun výpadku sociálního a zdravotního pojištění. Vymírání obyvatel je problémem prakticky celé Evropy, kromě Francie a Švédska.
Co chcete udělat pro zkvalitnění podnikatelského prostředí? Dnes jsme v tomto směru na úrovni Botswany…
Chceme především zajistit větší stabilitu prostředí, aby se zákony neměnily každým rokem. Chápu, že pro podnikatele je prostředí neustálých změn velmi nepřívětivé a problematické, a že volají po stabilitě. Říkají, že jsou ochotni akceptovat i špatné zákony, dokážou si na ně zvyknout a pohybovat se v jejich rámci, ale časté změny je vyčerpávají. Pokud budeme mít možnost, chtěli bychom tlačit na daňovou stabilitu a do roku 2015 nic neměnit. Pokud se budou nějaké změny navrhovat, měly by být systémové, funkční a s jasnými dopady na ekonomiku..
Mohl byste být více konkrétní, které daně by se podle vás měly měnit?
Chtěli bychom ponechat dvě sazby DPH a v budoucnu dolní sazbu DPH snížit. Patří totiž k nejvyšším v Evropě. Každá změna v daňovém systému má dopad na ekonomiku, proto musí být udělána ve vazbě na ostatní daně a musí přijít ve správný čas, přesněji v době hospodářského růstu, aby nevznikl velký výpadek ve výběru. Zasloužili bychom si změnu struktury daní, máme jedno z nejvyšších zatížení práce a spotřeby na světě. Zejména zaměstnavatelům to dělá často potíže. Bohužel zatím chybí celopolitická shoda. Strany by měly zasednout ke společnému stolu a stanovit směr, kam chtějí, aby země směřovala, a pak se dohadovat o parametrech. Místo toho vedou ideologické spory o to, kdo má pravdu a hádají se o principech.
Představte tedy vaši novou strukturu daní...
Snížili bychom daňovou zátěž pro spotřebitele. Zejména rodinám s dětmi a nízkopříjmovým skupinám by tak zůstalo více peněz a mohly by je pustit do spotřeby. Rodiny s dětmi by měly mít úlevy na daních. Dítě totiž rodiče stojí kolem milionu korun, než dosáhne dospělosti. Bezdětné rodiny mají tento milion navíc. Byli bychom i pro společné zdanění manželů, ve vazbě na progresivní zdanění, které by vypadalo následovně: nízkopříjmové skupiny by měly dvanáctiprocentní zdanění, lidé s vyššími příjmy než 12 až 15 tisíc korun by spadali do kategorie daněné dvaceti procenty, a nejvyšší příjmové kategorie, s příjmy mezi 70 až 100 tisíci měsíčně, by byly zatíženy dvacetiosmiprocentní daní. Co se týká živnostníků, chtěli bychom do zákona vrátit možnost odepsat si vyživované dítě z daňového základu. Korporátní daně není nutné zvyšovat, nejsou dramatickým příjmem pro státní rozpočet.
Spotřební daň byste snížili nebo ponechali?
To je diskutabilní, pro podnikatele by například snížení spotřební daně na pohonné hmoty o dvě koruny bylo ekonomickým přínosem. Nicméně ekonomičtí experti příliš nevěří, že by o ty dvě koruny klesly i ceny. Pokud by se pokles spotřební daně projevil adekvátně v ceně, jsme připraveni o tom jednat.
Máte představu, jak na jedné straně zabránit tomu, aby při veřejných soutěžích státu neutíkaly prostředky a na druhé straně bylo možno takto podpořit ekonomický růst?
Zákon o veřejných zakázkách sice umožňuje soutěžit podle více parametrů, ale jejich nastavení bývá tak obtížné a složité, že jediným kritériem je nakonec cena. To má pak své dopady na kvalitu prací, dodávek ...Problém je i v projektech. Poměr cena výkon by měl fungovat za všech okolností. Zákon o zadávání veřejných zakázek by si zasluhoval změnu, bohužel je pravdou, že se pohybujeme ode zdi ke zdi a byl měněn už více než dvacetkrát. Otázkou je, zdali firmy, které soutěží, neodolávají tlaku na zaplacení „výpalného“ ze strany zadavatele. Na Slovensku jsou všechny veřejné zakázky zveřejněné a dostupné na internetu. Přes zvýšení byrokracie je možné, že nebude jiné cesty. Někdy větší administrativa dokáže zabránit, aby se tolik neztrácely veřejné peníze.
Uděláte něco pro vyšší zaměstnanost?
Zaměstnanost je jeden z těch pěti faktorů, které se musejí sledovat. Drábkova reforma měla dopad na činnost úřadů práce, z obecních úřadů zmizeli pracovníci, kteří své nezaměstnané v obci znali a pracovali s nimi. Dnes je činnost centralizovaná, a tudíž anonymní. Úřady práce se pod záminkou úspory staly jen průtokovým místem pro dávky, ale aktivní politika zaměstnanosti chybí. Přitom sociální pracovník může často odhadnout, na co by se daný člověk, který přišel o práci, hodil, může mu poradit a pomoci. Člověk není číslo, chtěli bychom aktivní politiku zaměstnanosti vrátit na původní kontaktní místa a podpořit ji.
Jak se díváte na uplatnění absolventů, lidí v předdůchodovém věku, ale třeba i matek s dětmi?
Podle nás by mělo být zvýhodněno zaměstnávání tří skupin, tedy absolventů, aby mohli získat praxi, žen vracejících se po mateřské dovolené a lidí nad 55 let, kteří novou práci velice těžko hledají. Je totiž celoevropsky prokázáno, že průměrně polovina z absolventů, kteří do roku po ukončení studia nenastoupí do práce, už nepracují nikdy. Proto jsem rád, že několik politických stran se shoduje na zavedení částečných úvazků. Ty by pomohly i ženám, které chtějí skloubit mateřství a kariéru.
Školek je ovšem v současnosti nedostatek, zejména ve velkých městech…
Stát zde musí obcím, které jsou ze zákona zřizovateli mateřských škol, finančně pomoci. Stálo by za zvážení posoudit, zda některé hygienické předpisy a standardy pro školky nejsou přehnané. Dětský kolektiv je obecně více náchylný na infekci, které nezabrání ani vysoké hygienické standardy, jejich zreálnění by třeba vedlo ke zkapacitnění školek. Firmám by stát měl umožnit zřizování firemních školek formou odpisu nákladů. Lidé, kteří své děti do školky neumístí, a mají k dětem chůvu, babičku na hlídání či au pair, by měli mít možnost snížit si o tyto výdaje svůj daňový základ.
Říkáte, že chcete přesvědčit podnikatele, aby vaši stranu ve volbách podpořili. Co by od vás finanční manažeři mohli očekávat, kdybyste se dostali do vlády?
Chceme nabídnout stabilitu, žádné experimenty, a sociálně-tržní hospodářství. A k tomu ověřené prostředky, které k nim povedou. Neoliberální model se moc neosvědčil, myslíme si, že sociální koheze a pracovní místa jsou rovněž důležité. Nabízíme třetí možnost, která na rozdíl od politiky Nečasovy vlády navrhuje provázanost, promyšlené změny a stabilitu. Náš proud se inspiruje křesťanskou sociální naukou a odpovědností. Tvrdíme, že kromě odpovědnosti sama za sebe jsme zodpovědni i za celou společnost. Bohatším se tak vyplatí něco ze svého nadbytku věnovat, přispěje to k jejich klidu a sociálnímu smíru. Myslím, že naše poselství je zajímavé i pro podnikatele, že budou vnímat, že jsme křesťansko-demokratickou stranou, která není jen pro křesťany, že naše kroky budou sledovat a podle toho se rozhodovat. Když ne teď, tak v budoucnu..
Jaká je podle vás role státu, co by měl zajišťovat?
Stát není zabezpečovací instituce, jak si řada lidí myslí. Stát by měl vytvářet podmínky, aby se každý občan mohl o sebe postarat.
