Poté, co dokument v příštích týdnech projde také Radou EU, bude mít Česko dva roky na to, promítnout znění směrnice do vlastního právního řádu.
Zatímco nová pravidla pro oddlužení nepodnikajících fyzických osob jsou nyní jasně daná, v případě fyzických osob - podnikatelů evropská směrnice umožňuje členským státům široký výklad. Podle Tomáše Valáška, výkonného ředitele společnosti Insolvence 2008, jež poskytuje IT řešení a služby pro insolvenční správce, je prostor pro národní úpravy dokonce natolik velký, že směrnice nemusí splnit ani jeden ze svých nejzákladnějších cílů, kterým je harmonizace úpravy napříč státy osmadvacítky.
Jakými přesně pravidly se bude oddlužení podnikatelů v Česku řídit, bude záležet především na postupu českých zákonodárců při zapracovávání evropských pravidel. „Oddlužení pro podnikající fyzické osoby je nyní v českém právním řádu složité. Z tohoto pohledu přináší směrnice EU předluženým podnikatelům naději. Na druhou stranu ale ponechává národním státům velkou volnost. Může se tak stát, že výsledkem implementačních procesů nebude skutečně ‚rovná hrací plocha‘ v rámci EU, a že podmínky pro oddlužení podnikatelů v jednotlivých členských státech se budou i nadále podstatně odlišovat,“ uvedl Valášek.
Valáškova slova o nejisté podobě budoucí právní úpravy potvrzuje také docent Tomáš Richter z pražské kanceláře mezinárodní právní firmy Clifford Chance LLP. Navíc jmenuje další komplikaci, která by mohla nastat. „Směrnici je třeba zapracovat do českého insolvenčního zákona inteligentně tak, aby nenarušila systém oddlužování spotřebitelů. Ten sice bude od června podstatně revidován, ale základy, na kterých tu deset let funguje, už se usadily. Soudci, insolvenční správci, dlužníci i věřitelé jsou na něj zvyklí,“ uvádí Richter. Zároveň varuje před variantou sjednotit režim oddlužení podnikatelů i spotřebitelů na základě evropských pravidel, což předpis rovněž umožňuje. „Evropská směrnice předepisuje pro oddlužení podnikatelů mírnější kritéria, než jaká se budou v Česku uplatňovat na oddlužení spotřebitelů. Objem podnikatelského dluhu je přitom jen zlomkem dluhu spotřebitelského. Pokud bychom tedy přistoupili k prostému sjednocení na základě požadavků směrnice, znamenalo by to, že ‚necháme ocas vrtět celým psem‘,“ říká Richter.
Namísto sjednocení by podle Richtera mohlo být řešením, byť legislativně o trochu náročnějším, zavedení speciálního režimu oddlužení pro lidi, kteří mají jak spotřebitelské dluhy, tak úvěry spojené s podnikáním. Zda by se jednalo o jedno či dvě řízení, je druhotné. Podstatné je, aby dlužník byl schopen oba procesy vést koordinovaně, jak to návrh směrnice požaduje.
Podle Valáška je nicméně v každém případě potřeba dát pozor na to, aby běžní spotřebitelé nezačali zneužívat mírnějších pravidel pro oddlužení podnikatelů. „Některé úvěrové společnosti už dnes tlačí spotřebitele do obcházení pravidel daných zákonem o spotřebitelském úvěru tím, že se naoko stanou podnikateli,“ popisuje na základě zkušeností z praxe Valášek.
Zdroj: Insolvence 2008 a.s.
