Zatímco naše vláda podléhá tlakům konzervativní lobby a zavádí do škol dílny a pozemky, nenápadně u nás vyrostlo odvětví, které se opírá o moderní technologie a vysokou kvalifikaci zaměstnanců. Sektor podnikových služeb má u nás aktuálně na 240 center, v roce 2017 vyrostl o 19 % a dosáhl počtu 89 tisíc zaměstnanců. Svým rozsahem tak obsadil druhé místo za automobilovým průmyslem. Pokud přemýšlíme, které faktory přispívají k tomu, že ztrácíme nálepku montovny Evropy, pak rozvoj sektoru podnikových služeb je jedním z těch podstatných.
Ukazuje se totiž, že nižší mzdové náklady nejsou tím hlavním, co můžeme v mezinárodní konkurenci poskytnout. Je to především vysoká kvalifikace pracovní síly, která je navíc podpořena úspěšnou spoluprací s vysokými školami. Proto také centra sdílených podnikových služeb pravidelně vznikají v univerzitních městech. Především v IT oborech je běžné, že se odborníci z praxe přímo podílejí i na výuce.
Učit se, učit se, učit se
Díky soustředění činností a s tím spojených prostředků na jedno místo se centra podnikových služeb často dostávají na technologickou špičku a mohou být ve specifických oborech o krok před běžným standardem. Tak jak se v nich dnes automatizuje a robotizuje podniková agenda, budou možná zítra běžně pracovat i ostatní organizace.
Sektor podnikových služeb má i jasnou vizi, která se týká proměny pracovního trhu. I ta má patrně širší platnost. Robotické technologie se neustále zlepšují, především díky pokrokům v oblasti umělé inteligence a strojového učení. Roboti tak budou vstupovat i do řešení náročných úkolů, jež zahrnují rozhodovací procesy. Lidé, kteří mají dnes jako náplň práce jednoduché transakční úlohy, budou nahrazeni právě takovými roboty a přejdou na nové pozice. Ty budou obvykle vyžadovat speciální dovednosti a znalosti, pro plnění nových úkolů bude nutná rekvalifikace a firmy budou muset investovat do průběžných vzdělávacích programů pro své zaměstnance. Ti se budou muset vzdělávat i sami, nikdo již nevystačí pro zbytek života se znalostmi získanými během školního studia.
Nastává skutečně zásadní otázka také pro náš vzdělávací systém: Jak někoho připravit na profesi, která dnes ještě neexistuje? Stále více se klade důraz na všestrannost, ideální zaměstnanec by měl v sobě spojovat technické dovednosti, měkké dovednosti i dovednosti digitální. Mezi nejčastější požadavky už dnes patří schopnost komunikovat, spolupracovat a řešit problémy. Ani jedna z nich není školním předmětem, přesto by na ně mělo naše vzdělávání pamatovat.
Skutečným fundamentem, který by měla položit už základní škola, je jazykové vzdělání. Naučit se cizímu jazyku je dlouhodobá záležitost, na to žádný rekvalifikační rychlokurz nestačí.
