Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR) podle svého dnešního vyjádření odmítá, aby český průmysl byl souběžně zatěžován neustále rostoucími náklady na politiku obnovitelných zdrojů energie (OZE) a zároveň stát nevyužil dodatečné prostředky státního rozpočtu, jež mu od příštího roku poplynou z prodeje emisních povolenek právě průmyslovým podnikům, k systémovému řešení OZE a kompenzaci cen elektrické energie.
Alespoň na úroveň obvyklou v jiných evropských státech...
SP ČR vzhledem k výše uvedeným skutečnostem podal legislativní návrh k zákonu o podmínkách obchodování s emisními povolenkami, jenž je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně. Návrh Svazu průmyslu a dopravy ČR předpokládá, že část výnosů, která bude příjmem státu a nebude využita na snižování CO2, bude určena na zvýšení podílu státu na platbě celkových nákladů OZE.
„Nežádáme dotace. Chceme si pouze udržet konkurenceschopnost a to nebude možné bez srovnání podmínek pro průmyslové podniky alespoň na úroveň obvyklou v jiných evropských státech. Zároveň při vědomí složité ekonomické situace občanů nechceme vrátit to, co zaplatíme za povolenky – jakkoliv by to bylo ekonomicky, ekologicky i technologicky nejvýhodnější. Pouze požadujeme, aby stát musel část výnosů použít k nápravě škod, které svou nečinností způsobil,“ vysvětluje podstatu návrhu Svazu průmyslu a dopravy ČCR jeho viceprezident pro energetiku, životní prostředí a evropskou regulaci Jan Rafaj.
A't platí jiní než jen ti čeští mourovatí...
V českém pojetí evropské environmentální legislativy a regulativy je průmysl takřka jediným plátcem politiky změny klimatu a jeho celkových nákladů. Kromě velkých investic do své ekologizace kvůli jedněm z nejpřísnějších environmentálních limitů v Evropě (odhadované náklady – 70 miliard do roku 2016) musí podniky platit přes 65 procent veškerých nákladů na podporu OZE – ať již v cenách elektrické energie či jinak. V důsledku selhání státu v oblasti kontroly finanční podpory OZE přitom v příštím roce dojde k dalšímu růstu příspěvku na OZE – a to až o 46 procent – i navzdory skutečnosti, že podpora OZE je v ČR už nyní jedna z nejvyšších na světě a český průmysl jejím největším světovým (vynuceným) plátcem kvůli poplatku 16,8 € za jednu megawatthodinu spotřebované elektřiny. Proto, byť Česká republika svůj závazek podílu výroby energie z OZE splní nejspíš se sedmiletým předstihem již v příštím roce, reálně hrozí, že k cílovému roku 2020 se celkové náklady vyšplhají na 1,5 biliónu korun.
Zároveň začne průmysl od příštího roku v rámci evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) povinně platit za nákup povolenek. Zde jsou výdaje českého průmyslu a energetiky odhadovány do roku 2020 na zhruba 66 miliard korun. Vládní návrh zákona o podmínkách emisního obchodování předpokládá, že jen velmi malá část – cca 20 procent - výnosů z obchodování bude vrácena do průmyslu pro tolik potřebnou další modernizaci. Největší část příjmů z prodeje povolenek – 50 procent – má být příjmem státního rozpočtu bez jakéhokoliv určení či účelového vázání.
Průmyslníci, plačte?
„Je nadále naprosto neudržitelné, aby český průmysl platit všechny účty v politice klimatu a český stát tyto prostředky pouze přijímal a dále přerozděloval, jak ukazuje zkušenost někdy značně neuváženě, bez ochoty nést za proces tohoto přerozdělování zodpovědnost. Rád bych připomněl, že to byl právě český průmysl tvořící více než čtvrtinu českého HDP, a v němž pracuje téměř 40 procent zaměstnanců, který v loňském roce svým téměř sedmiprocentním růstem pomohl národní ekonomice vyhnout se propadu. Proto doufám, že i nadále je zájmem České republiky a jejích občanů udržet si konkurenceschopný průmysl a pozměňovací návrh SP ČR bude přijat,“ dodal viceprezident Jan Rafaj.
