Pozdní platby jsou podnikatelským nešvarem, který se týká celé Evropy. Této skutečnosti si jsou vědomy i evropské instituce, které čas od času učiní pokus problém řešit. Jedním takovým je i směrnice 2000/35/ES o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ze dne 29. 6. 2000. Jako jeden z důvodů vydání směrnice evropský zákonodárce uvedl skutečnost, že zejména malé a střední podniky jsou zatíženy značnými administrativními a finančními břemeny, které jsou důsledkem nepřiměřeně dlouhých platebních lhůt a opožděných plateb.
Co na to obchodní zákoník
Implementaci směrnice, která zavádí pravidla splatnosti faktur a úroků z prodlení, pak nalezneme v § 369a českého obchodního zákoníku. Podle ustanovení obchodního zákoníku platí, že pokud není mezi stranami dohodnuto jinak, je splatnost faktury 30 dnů od jejího doručení nebo dodání zboží nebo služby podle toho, co nastane později. Nedojde-li k zaplacení v uvedené lhůtě, začnou bez jakékoliv další výzvy nebo upomínání nabíhat úroky z prodlení, jejichž výše v současné době odpovídá 7,5 % p. a. (Výše úroků z prodlení odpovídá limitní sazbě pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ČNB a platné k poslednímu dni předcházejícího čtvrtletí, zvýšené o sedm procentních bodů).
Strany si samozřejmě mohou dohodnout jinou splatnost, resp. jiné než zákonné úroky z prodlení. Taková dohoda však nesmí být vůči věřiteli „zřejmě zneužívající“ s ohledem na konkrétní okolnosti případu, praxi zavedenou mezi stranami a na obchodní zvyklosti. V takovém případě je neplatná. Situaci je však nutné posuzovat vzhledem ke všem okolnostem, mezi které patří síla a postavení jednotlivých stran na trhu, termín plnění, který měl dodavatel v poměru k dohodnutému termínu splatnosti faktury, apod.
Chování v rozporu se smlouvou nemůže být zvyklostí
Jak již bylo zmíněno, v některých odvětvích je obvyklé, že se faktury platí po dohodnuté splatnosti a v rámci daného odvětví se pozdní platby považují téměř za normální stav. Příkladem mohou být platby ve zdravotnictví. Když se v roce 2009 jeden z poškozených věřitelů dožadoval před soudem zaplacení úroků z prodlení, jedním z hlavních tvrzení žalovaného zdravotnického zařízení bylo, že praxe „účastníků obchodních vztahů spočívající v opožděném placení kupních cen a neúčtování a nevymáhání úroků z prodlení“ je již obchodní zvyklostí. Proto žádný z účastníků nemá právo požadovat úroky z prodlení.
Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu, který v březnu roku 2011 toto tvrzení neuznal. Výslovně uvedl, že „pravidlo chování, které je v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem, není způsobilé nabýt formu obchodní zvyklosti“. Soud jinými slovy řekl, že pokud všichni platí pozdě, není to v pořádku a opozdilci musejí nést odpovídající následky. V tomto případě zaplatit úroky z prodlení a náklady soudního řízení.
Někdy je legislativa na nepoctivce krátká
Jak je vidět, česká legislativa i rozhodovací praxe tuzemských soudů jsou na straně poškozených dodavatelů. Tím se však realita obchodních vztahů příliš nemění. Většina dodavatelů raději zkousne tu menší, tu větší zpoždění s platbou. Hlavně, že vůbec něco dostanou, nemluvě o snaze nerozházet si vztahy s významným odběratelem. Jen jednou za čas to někdo nevydrží a domáhá se svých práv soudně. Vidina nákladných soudních tahanic však většinu poškozených odradí.
Prodlení s proplácením faktur je jedním z mnoha příkladů, kdy ani sebelepší právní úprava nemůže vyřešit vše. Horší platební morálka není jen zlozvykem českých podnikatelů. Stačí si uvědomit, kdy vznikla zmiňovaná směrnice. Pochází z roku 2000, tedy z doby, kdy EU měla 15 členů, a to vesměs z řad států, kterým říkáme západní nebo vyspělé.
Další změna na obzoru?
Koncem června vláda schválila návrh novely obchodního zákoníku, která danou problematiku mění v souladu s novou směrnicí 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Lhůta splatnosti pro případ, že si strany nedohodnou něco jiného, má být dle návrhu nadále 30 dní. Avšak dobu splatnosti delší než 60 dnů si budou moci strany sjednat jen tehdy, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Nově se stanovuje i maximální doba přejímky zboží či služeb, a to na 30 dní. Překročit tuto lhůtu bude možné jen tehdy, nebude-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Dle návrhu budou dohody o době plnění odchylující se od zákonných ustanovení, jakož i dohody o výši úroku z prodlení, jsou-li vůči věřiteli hrubě nespravedlivé, relativně neplatné. Dovolat se jich však bude moci nejen poškozená strana dohody, ale nově i právnická osoba založena s cílem háji zájmy podnikatelů. Dohoda vylučující úrok z prodlení bude vždy hrubě nespravedlivá a tedy právně napadnutelná. Dále se též zavádí vyvratitelná právní domněnka, že dohoda vylučující náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky je hrubě nespravedlivá. Bude tedy na dlužníkovi, aby dokázal opak. Poslední navrhovanou změnou je pak ustanovení, dle nějž má věřitel vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky. Tato paušální sazba by měla činit 1 200,- Kč. Rozsah a podmínky stanoví doprovodná novela nařízení vlády, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Zde dochází v souladu se směrnicí ke zvýšení sazby zákonného úroku z prodlení na 8 procentních bodů nad repo sazbou vyhlášenou Českou národní bankou. Účinnost plánované novely je stanovena na 1. březen 2013. Pozice věřitelů by se tedy měla touto úpravou opět zlepšit. Tedy alespoň na papíře.
JUDr. Petr Dobeš, LL.M.Eur., Ph.D. je advokát, působí ve spol. TaylorWessing e|n|w|c advokáti
