Generální finanční ředitelství vydalo v této souvislosti dlouho očekávanou informaci, která některé obecné podmínky a vlastnosti daňových dokladů stanovené zákonem o DPH blíže specifikuje. Zároveň byly publikovány odpovědi na některé časté dotazy. Oba materiály jsou dostupné zde
Generální finanční ředitelství v informaci zejména zdůrazňuje, že daňový doklad se všemi zajištěnými vlastnostmi ve smyslu zákona o DPH představuje (až na některé výjimky) jednu ze základních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet.
Přestože zákon o DPH obsahoval tento požadavek již v minulých letech, specifikace některých podmínek (vlastností) daňových dokladů tak, jak je uvedena v informaci, může být pro plátce v některých i naprosto běžných případech (například listinný daňový doklad zaslaný běžnou poštou) poněkud problematická a správce daně (zejména při doslovné interpretaci této informace) získává poměrně silný nástroj pro případné zpochybnění uplatněného nároku na odpočet.
K zajištění požadovaných vlastností u daňových dokladů Generální finanční ředitelství například uvádí:
* Věrohodnost původu daňového dokladu v listinné podobě je možné zajistit například opatřením tohoto dokladu neměnnými identifikátory (razítka, hlavičkový papír, vodoznaky aj.), které používá dodavatel, popřípadě vlastnoručním podpisem.
* Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě je možné zajistit například uznávaným elektronickým podpisem či elektronickou značkou, do určité míry elektronickou výměnou informací EDI či zasláním dokladu prostřednictvím datové schránky.
Informace nevylučuje, že věrohodnost původu bude zajištěna i jinými způsoby. Obecně stanoví, že požadovaných vlastností daňových dokladů lze docílit i prostřednictvím kontrolních mechanismů, které vytvářejí tzv. spolehlivou „auditní stopu“. Tuto „stopu“ pak představuje souhrn dalších souvisejících dokladů a dostupných informací o transakci (například objednávka, dodací list, přepravní doklady, smlouva, bankovní výpisy, účetní doklad a účetní zachycení transakce, …) a jejich vzájemná provázanost. U elektronických daňových dokladů pak součástí „auditní stopy“ může být i zaslání dokladu z určité, předem definované e-mailové adresy, či jeho stažení ze zabezpečené internetové aplikace. I v tomto případě se však jedná pouze o jednu z možných složek „auditní stopy“, nikoliv o plné zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu.
Informace také nikterak nepotvrzuje platnost dřívějších stanovisek Generálního finančního ředitelství týkajících se zasílání daňových dokladů ve formátu pdf (či jiném) běžnou e-mailovou poštou a odkazuje v této souvislosti pouze na doložení „auditní stopy“. Informace se dále zabývá i možností transformace dokladů z elektronické do listinné podoby a naopak, náležitostmi daňových dokladů, archivací daňových dokladů v zahraničí, používáním časových razítek aj.
Přestože Generální finanční ředitelství uvádí, že uplatňování nároku na odpočet se od 1. ledna 2013 nikterak významně nemění, je nutno konstatovat, že očekávání spojená s touto novelou zejména v oblasti vystavování elektronických daňových dokladů a uvolnění podmínek pro jejich vystavování nebudou zřejmě naplněna. Požadavky, které informace stanoví i pro listinné daňové doklady, mohou v některých případech výrazně znesnadnit prokazování nároku na odpočet. Velký důraz je pak kladen na zajištění spolehlivé „auditní stopy“.
Doporučujeme proto věnovat zvýšenou pozornost interním kontrolním mechanismům a dostatečné archivaci dalších dokladů (nad rámec faktur či jiných daňových dokladů), které souvisí s nakupovanými zdanitelnými plněními a případně provést jejich prověrku či revizi tak, aby byly minimalizovány případné budoucí spory se správci daně.
Zdroj: KPMG
