Připravované legislativní změny zadávání veřejných zakázek

Oba zákony byly připravovány tak, aby mohly nabýt účinnosti od 1. 1. 2014. Jaký je současný stav procesu přijímání obou zákonů a jaké nejzásadnější změny z pohledu zadávání veřejných zakázek by měly přinést?

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva 

Přijetí tohoto zákona má zcela zásadní význam pro fungování soukromého práva v České republice po 1. 1. 2014, kdy nabudou účinnosti nové soukromoprávní kodexy. Poslanecká sněmovna návrh zákona před svým rozpuštěním[1] schválila s řadou pozměňovacích návrhů, a následně byl schválen Senátem a podepsán Prezidentem republiky. Dne 30. 9. 2013 byl zákon ve znění vzešlém z Poslanecké sněmovny vyhlášen ve sbírce zákonů pod č. 303/2013, a to s účinností od 1. 1. 2014.

Z pohledu práva veřejných zakázek je třeba upozornit na změnu čl. LXXII návrhu, která byla navržena Ústavněprávním výborem Poslanecké sněmovny. Návrh zákona v uvedeném článku stanovil: „Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zahájeno zadávací řízení, řídí se soukromá práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené na základě tohoto zadávacího řízení právními předpisy účinnými ke dni zahájení zadávacího řízení, ledaže zadavatel v zadávacích podmínkách určí jinak.“ Poslaneckou sněmovnou však bylo na návrh ústavněprávního výboru schváleno následující znění: „Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zahájeno zadávací řízení, řídí se soukromá práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené na základě tohoto zadávacího řízení, včetně práv a povinností z porušení této smlouvy, dosavadními právními předpisy, ledaže zadavatel v zadávacích podmínkách určí jinak. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich soukromá práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.“

Zatímco z původně navrženého znění bylo bezpochyby zřejmé, že smlouva se bude řídit těmi právními předpisy, které byly účinné ke dni zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, schválené znění jednoznačný výklad nepodává. Vyvstává totiž otázka, co měl zákonodárce na mysli pod souslovím „dosavadní právní předpisy“. Má být toto ustanovení chápáno stejně jako původní znění návrhu a jedná se pouze o formulační změnu, nebo se má smlouva řídit právními předpisy účinnými ke dni uzavření smlouvy, s výjimkou občanského zákoníku? Či má mít toto ustanovení jiný význam?

Usnesení, v němž ústavněprávní výbor navrhl přijetí návrhu s pozměňovacími návrhy, předmětnou změnu nijak neodůvodnilo a jediné vodítko k interpretaci uvedené změny by mohlo být její uvedení v části usnesení nazvané „legislativně technické úpravy“. Systematický výklad by totiž mohl nasvědčovat tomu, že zákonodárce pouze (poněkud nešťastně) přeformuloval původní návrh, ale interpretace zůstává stejná. Na druhou stranu nelze vůbec vyloučit, že praxe a zejména soudy přistoupí k interpretaci odlišné.

Vzhledem k této právní nejistotě lze doporučit v zadávacích podmínkách veřejných zakázek, na něž se bude vztahovat uvedené ustanovení, stanovit, že práva a povinnosti z této smlouvy se budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb. občanský zákoník.

Technická novela Zákona 

Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo tzv. technickou novelu Zákona, která měla zrušit některá ustanovení nabývající účinnosti 1. 1. 2014, která se v praxi ukázala jako nerealizovatelná, či krajně nepraktická. Jedná se o ustanovení zavedená zákonem č. 55/2012 Sb. Novela byla do Poslanecké sněmovny předložena již 15. 8. 2013, leč ta ji před svým rozpuštěním nestihla vůbec projednat. Vláda však, s vědomím důležitosti přijetí a účinnosti od 1. 1. 2014, předložila novelu pod číslem tisku 186 Senátu, k přijetí formou zákonného opaření.  Toto zákonné opatření bylo Senátem schváleno s několika pozměňovacími návrhy dne 10. 10. 2013.

S ohledem na omezený rozsah tohoto příspěvku uvádím níže pouze některé nejzásadnější změny, které novela přináší:

• Finanční limity pro veřejné zakázky malého rozsahu se zvyšují u veřejných zakázek na dodávky a služby na 2 000 000 Kč bez DPH a u veřejných zakázek na stavební práce na 6 000 000 Kč bez DPH.
• Dochází k úplnému zrušení institutu osoby se zvláštní způsobilostí.
• Dochází k úpravě institutu hodnotitelů veřejných zakázek, jakožto osob, které musí být členy hodnotící komise u významných veřejných zakázek zadávaných Českou republikou či státní příspěvkovou organizací, a zároveň dochází k odkladu účinnosti ustanovení týkajících se institutu hodnotitelů na 1. 1. 2015.
• Zadavatel bude mít povinnost zveřejnit zadávací dokumentaci v užším řízení a v jednacím řízení s uveřejněním až společně s  výzvou pro podání nabídky, a nikoliv již v souvislosti s uveřejněním oznámení o zakázce, jako tomu bylo doposud.
• Novela připouští, aby dodavatelé v případě, že budou vyzváni k předložení dalších informací či dokladů prokazujících splnění kvalifikace ve smyslu § 59 odst. 4 ZVZ, předložili dokumenty „mladší“, než je lhůta pro podání nabídek.
• Upravuje se kritizovaná povinnost zadavatel zrušit zadávací řízení, v případě, že obdrží pouze jedinou nabídku. Podle nové úpravy již nebude nutné zrušit zadávací řízení, pokud zadavatel předcházející řízení s obdobným předmětem plnění zrušil právě z důvodu obdržení jediné nabídky.

Závěrem si dovolujeme dodat, že advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners trvale sleduje veškeré připravované novelizace související se zadáváním veřejných zakázek a aktivně se podílí na přípravě nové legislativy, například prostřednictvím účasti Mgr. Adély Havlové, LL.M., partnerky kanceláře, v expertní skupině Ministerstva pro místní rozvoj pro novelizaci Zákona coby zástupce Asociace pro rozvoj infrastruktury.

Hodnotící kritéria u veřejných zakázek na služby vyhlášených Evropskou komisí 

Správné nastavení hodnotících kritérií u veřejných zakázek má zcela zásadní význam pro výběr skutečně nejvhodnější nabídky, a je proto nezbytné věnovat jim náležitou pozornost. V této souvislosti považujeme za vhodné alespoň ve zkratce poukázat na rozdíly při hodnocení veřejných zakázek na služby v České republice a na úrovni Evropské komise („EK“). S ohledem na dosavadní praxi zadávání veřejných zakázek EK[2] lze konstatovat, že nastavení hodnotících kritérií a samotný způsob hodnocení využívaný EK při zadávání veřejných zakázek na služby se poměrně zásadním způsobem liší od postupu zadavatelů veřejných zakázek v tuzemsku.

Na rozdíl od v České republice neustále sílící tendence klást při hodnocení nabídek co největší důraz na nabídkovou cenu, EK při zadávání veřejných zakázek na služby klade důraz zejména na kvalitu poptávaných služeb - váha kvalitativních kritérií dosahuje až 70 % celkového hodnocení. Je jistě pravda, že tento způsob výběru nejvhodnější nabídky není cizí ani Zákonu, nicméně v případě EK lze poukázat na řadu specifik.

Předně, v samotném předmětu hodnotících kritérií využívaných EK se lze mimo obvyklého hodnocení metodologie nejrůznějších postupů a kvality nabízeného řešení setkat i s hodnocením odbornosti členů realizačního týmu, což je v přímém rozporu jak s § 50 odst. 5 Zákona, tak s rozhodovací praxí ÚOHS[3].

Z pohledu zadávání zakázek v České republice je rovněž velmi neobvyklý způsob výběru nejvhodnějšího dodavatele EK, kdy za nejvhodnější nabídku je považována nabídka, která získá nejvíce bodů podle následujícího vzorce: součet bodů získaných podle kvalitativních hodnotících kritérií / nabídková cena.

Dále lze poukázat i na stanovení požadavku na dosažení minimálního počtu bodů při hodnocení kvality plnění, a to jak v součtu bodů za všechna kvalitativní hodnotící kritéria, tak za každé jednotlivé kvalitativní hodnotící kritérium zvlášť. V případě, že hodnocená nabídka tento minimální počet bodů nezíská, je z další účasti v zadávacím řízení vyloučena.

Jakkoliv se postupy EK při zadávání veřejných zakázek mohou v našich podmínkách jevit jako neobvyklé, či dokonce v rozporu se Zákonem, obecně je lze považovat za krok správným směrem, a to zejména z důvodu odklonu od tlaku na poskytování plnění za nejnižší možnou cenu, který se v praxi často odráží v nekvalitním plnění. Jako jednoznačné pozitivum se také jeví hodnocení zkušeností realizačního týmu, po němž praxe již delší dobu volá. V této souvislosti přitom stojí za zmínku, že návrh nových evropských směrnic v oblasti zadávání veřejných zakázek již tento způsob hodnocení umožňuje[4].

Autoři pracují v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners (partnerka, advokátní koncipient)