Více v rozhovoru prozradí Tomáš Uhlíř, expert na inovace z mezinárodní poradenské společnosti Ayming.
V roce 2019 jsme hodnotili situaci v odpočtu na výzkum a vývoj jako nepříznivou. Firmy se potýkaly se složitou administrativou a náročnými daňovými kontrolami často s nejistým výsledkem. Implementace nové legislativy byla důvodem k mírnému optimismu, ale otázkou bylo její zavedení do praxe a zejména znovuzískání důvěry inovativních firem.
Vrací se firmy k této dříve oblíbené podpoře výzkumu a vývoje?
Jednoznačně. Firmy se již od minulého roku do systému daňového odpočtu vracejí, začínají znovu odpočet využívat. Oznamují také více VaV projektů na finanční úřady. Zaznamenali jsme také mnoho firem, které se rozhodly do systému této podpory vstoupit poprvé.
Z jakých dat tento optimismus vyplývá?
Bohužel data ČSÚ mají v tomto ohledu zpoždění až 2 roky, nedokážou tedy zachytit aktuální změnu trendu. Proto situaci mapujeme sami. Jsme dlouhodobě v kontaktu s naprostou většinou inovativních firem v České republice, provádíme dotazníková šetření, firmy s námi komunikují. Máme tak některé informace a silné indicie dříve než statistici. V roce 2018 jsme předpokládali pokles, který v následujících letech také přišel. Teď predikujeme, že odpočet na VaV zažije určitou renesanci.
Očekávali jste takový vývoj?
Abych byl upřímný, spíše ne. V oblasti daní existuje vždy určitá setrvačnost v zažitých přístupech a očekávali jsme dočasnou rezistenci finanční správy vůči novým, pro poplatníka příznivějším, postupům. Z hlediska firem jsme čekali výraznější opatrnost. Situace byla opravdu špatná, spousta firem byla znechucena. Ztratit důvěru lze rychle, ale znovu ji získat trvá obvykle dlouho.
V čem se situace zásadně změnila?
Za jeden z hlavních ukazatelů změny k lepšímu považujeme prokazatelný meziroční úbytek nově otevřených daňových kontrol. Finanční správa sice data o kontrolách přímo k odpočtu na VaV nezveřejňuje, my však máme meziroční srovnání podstatné části trhu.
A jaké jsou výsledky tohoto srovnání?
Úbytek kontrol je signifikantní, v některých regionech klesl počet otevřených kontrol i na desetinu oproti roku 2018 či 2019. Máme mnoho důvodů se na základě našich dat za rok 2021 a části roku 2022 domnívat, že pro daňovou správu jsou prioritní jiné oblasti. Možná oblast transferových cen, případně další oblasti. A to je pro výzkum a vývoj v České republice jedině dobře.
Jak moc daňové kontroly firmy odrazovaly od využívání odpočtu?
Velmi. Běžné namátkové kontroly jako takové jsou při daňové podpoře přirozené, firmy by je akceptovaly. Tím, co firmy nejvíce odrazovalo, byla jejich administrativní náročnost a zdlouhavost. Společně s nevyzpytatelností daňového řízení a nejednoznačností některých pravidel to vedlo k úpadku odpočtu. V poslední době je kontrol na odpočet nejen méně, ale právě postupy se zdají být přiměřené a předvídatelné. Poplatníkům se daří prokázat jejich nárok na podporu při nějakém přiměřeném úsilí. Prostě víte, že když postupujete poctivě a podle zákona, uspějete.
Co ještě naznačuje změnu k lepšímu?
Důležité je již zmíněné aktivní oznamování zahájených projektů. Tato oznámení ukazují, kolik budou firmy uplatňovat projektů a odvozeně pak jak vysoké náklady. Firmy oznamují více. Je to trochu jako s žádostí o stavební povolení. Když je více žádostí a stavební povolení, bude se asi více stavět. V České republice sice až za několik let, ale nakonec bude. A stejně tak je to s odpočtem. Více oznámených projektů, více žádostí o daňovou úlevu v budoucnu.
Potvrdily se tak předpoklady o pozitivním vlivu nové legislativy?
Nová legislativa v odpočtu nepřinesla nic převratného, ale lze říci, že méně překáží. To stačí. Panovaly určité obavy z nové zavedeného oznamování projektů na finanční úřady. Přestože je to celkem zbytečný administrativní krok, víme, že firmy se na nový systém celkem lehce adaptovaly. Běží myslím hladce i ze strany daňové správy. Nezaznamenali jsme ani na půdorysu několika tisíců takových oznámení nějaké rozporování ze strany finančních úřadů.
Přispívá k zájmu o odpočet na VaV i něco dalšího?
Kromě již zmíněné pacifikace finančních úřadů jsou tu ještě další faktory. Zejména zpoždění dotačních programů, od kterých si firmy slibovaly financování jejich VaV aktivit, a které prostě nefungují. Odpočet tak nemá alternativu. Firmy už nemohou čekat a současně hledají úspory. A dále také ekonomická a energetická situace a zejména její výhled, které prostě firmy donutí za prvé šetřit a za druhé inovovat. To je ten okamžik, kdy odpočet může, při splnění dalších podmínek, dobře fungovat.
A kdybyste chtěl firmy ještě nějak povzbudit k uplatňování odpočtu na VaV?
Ale já firmy povzbuzovat ani moc nechci. Myslím, že firmy, obzvláště ty inovativní, situaci dokážou vyhodnotit docela dobře. A ono už došlo k jedné, obvykle nejdůležitější věci. Firmy v rámci oboru či regionu si to mezi sebou řekly. Že už to zase vypadá dobře, že to třeba pro ně má smysl. Navíc, přestože tuto podporu považuji za velmi dobrý způsob financování firemních inovací, existují situace, kdy se firmě prostě nemusí hodit. To je normální. Myslím si ale, že v následujících několika letech to bude naopak, odpočet se firmám nebude jen hodit, ale budou ho potřebovat. Vyřadit odpočet na VaV z úvah dlouhodobě bych považoval, mírně řečeno, za neprozíravé.
