Z vašeho životopisu je vidět, že jste mužem mnoha funkcí a tudíž i práce. Co je pro vás prioritou?
Nyní jsem po několika letech rozběhl vlastní agenturu na PR, komunikaci a marketing, děláme i eventy a vlastně propagaci a prezentaci umění, kultury a dalších záležitostí, co se týče firem. Původně jsem plánoval založit agenturu dříve, ale už v roce 2009 do toho přišla krize, budgety na kulturní a společenské akce, firemní večírky a podobně, které mně bavily dělat pro lidi, se snižovaly, proto jsem to musel oddálit. Nakonec jsem ji zřídil před měsícem. Jmenuje se Art of Word, (Umění slova), což je vlastně taková slovní hříčka, která vychází z názvu slavné čínské knihy The Art of War (Umění války). Význam knížky paradoxně nespočívá ve válečnických aspektech, nýbrž v inspirativní síle pro taktické jednání s lidmi. Taktika jednání a vedení správné komunikace je skutečnou podstatou válečného umění. Před tím jsem spoluorganizoval a participoval na několika česko-slovenských plesech na Žofíně nebo v Obecním domě, což mně moc bavilo, i když nejsem milovníkem plesů, ale myslím, že k těmto akcím patří určité dekorum a ve společenském životě mají své opodstatnění.
Kromě těchto aktivit jsem předsedou Slovensko-České společnosti v Praze a dále jako manažer dělám na určitých projektech, sháníme peníze přes sponzory, respektive prostřednictvím grantů na kulturní a vzdělávací aktivity, pořádáme výstavy slovenských autorů v České republice a opačně. Snažíme se prezentovat méně známé autory, protože pro ně je větší problém sehnat si peníze na vydání knihy nebo uspořádání výstavy. Takže: kdybych měl vše shrnout: umění, kultura, vzdělání na základě udržování dobrých česko-slovenských vztahů.
Dá se tudíž říci, že jste spojkou mezi českou a slovenskou kulturou?
Jsem přesvědčen, že jsou tady i jiné spojky, ale zabývám se také vztahy národnostních menšin, jsem členem Rady vlády ČR pro národnostní menšiny, což je neplacená funkce, kde se snažíme prosazovat jejich zájmy. Teď navíc jsem se od 1. července stal poradcem slovenské vlády, teda přesněji předsedu Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí, kde mám na starosti PR, marketing, propagaci, prezentaci a sociální vazby krajanů žijících v zahraničí.
Na jaké bázi probíhá vaše spolupráce s českými firmami a podnikateli? Jak fungují vzájemné vazby na tomto poli?
Myslím, že dnešní doba je trochu krutá k těmto aktivitám. Sehnat peníze není jednoduché a mám pocit, že firmy stoply také finance na akce, které je mohou prezentovat, zviditelnit a přinést jim určitým způsobem reklamu.
Musím vám dát za pravdu. V době ekonomické krize vedení firem škrtá nejprve výdaje na PR, reklamu, účast na veletrzích a propagaci vůbec. Není to poněkud krátkozraká politika?
Je to určitě na škodu. Vždyť i firemní večírky mohou přinést nové kontakty a kontrakty, příležitost poznávat nové lidi, navázat nové vazby mezi firmami. Tady v Česku je situace lepší, již z hlediska historie je to patrné, ale na Slovensku to stále dost lidí nechápe. A nejde jen o reklamu, ale například i o vydávání knih, které mohou zemi propagovat v zahraničí.
Když se podívám, co sponzorují velké firmy v zahraničí, tak najdeme obrovský rozdíl. V ČR si myslí, že sponzorovat Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech je dostatečná prezentace, co se kultury týče. Ve světě jsou firmy nebo mecenáši, kteří si kladou za čest, mohou-li podporovat vzdělávací či kulturní nadace, projekty a akce.
Jaké jsou největší bariéry, které vám ztěžují vaši činnost?
Nepochopení. Bohaté firmy dávají nemalé částky na sponzoring vrcholového sportu, především do fotbalu a hokeje. Z dlouhodobého hlediska sponzoring kultury a vědy pro ně není lukrativní. Podívejte se, průměrný plat fotbalového hráče je několik statisíců až milionů korun ročně, a kdyby se dala aspoň malá částka na kulturní, umělecké a vzdělávací aktivity, firmu by to nijak neochudilo. Devizou každého státu je vzdělání, poskytnout peníze do kultury, do sportu, ale tady mám na mysli sportovní vyžití pro děti a mládež hlavně na bázi boje proti drogám. Investice do kultury se vrátí časem, ale když se podíváte, kolik peněz se vráží do sportovního byznysu, pak finance do vzdělání a kultury jsou pouhým drobečkem. Mluvíme-li o vzdělání, proč by si častěji nemohla některá firma vytipovat studenta, sponzorovat ho a on by jí vše poté několikanásobně vrátil svou invencí a novými přístupy a metodami, získanými studiem?
Co vy sám považujete za svůj největší úspěch v dosavadní kariéře?
Těžko říct, ale v poslední době šlo o každoroční akci, která byla koncem srpna, a sice Tradiční plavba po Vltavě k 67. výročí SNP a 66. výročí ukončení 2. světové války, v rámci Česko-Slovenských a Slovenských dní v České republice. Jedná se o jednu z největších česko-slovenských akcí a účastní se jí kromě jiných i veteráni poslední války. Vždy tam můžete přivést někoho z generace, která už odchází. Možná to bude vyznívat trochu jako fráze, klišé, ale mně baví dělat věci pro ně, i když zorganizovat podobnou akci zabere měsíce času. Letos byl v pořadí 6. ročník na takové úrovni. Slavnostní akce se konala i před tím, ale v daleko menším měřítku. Nejde tu jenom o sblížení obou našich národů na kulturním, diplomatickém a politickém poli, ale účastníci zde mohou navázat i užitečné obchodní a přátelské vztahy. Oslovujeme proto nejen firmy z České republiky, nebo Slovenské republiky, ale i nadnárodní společnosti, abychom poskytli možnost rozšířit formy byznysu.
To je přítomnost. Podívejte se do budoucna. Naznačil jste, že žezlo pořadatele Plavby hodláte přenechat svému nástupci. Jaké jsou vaše osobní plány?
Mám před sebou nové výzvy, které bych nerad prozrazoval. Dnes ale začíná 8. ročník Česko-Slovenských dnů v Plzni, který potrvá do 23. října a kde se již druhý rok výrazně podílíme. Dále bych si přál, aby české a slovenské firmy společně více participovaly na těchto projektech, to znamená na kulturně společenských a vzdělávacích aktivitách, aby si ze svého rozpočtu našly drobeček peněz na ně. Je to sice běh na dlouhou trať, ale vyplácí se.
