Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu navazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nelze souběžně působit v obchodní společnosti jako její statutární orgán a vykonávat tytéž činnosti v pracovním poměru ke společnosti jako ředitel/manažer. Dle ustálené soudní praxe jsou v takových případech pracovní smlouvy ředitelů neplatné a vztah takové osoby ke společnosti se řídi jen obchodním právem, nikoliv právem pracovním (jedna se tedy o vztah mandátní).
V daném případě se Nejvyšší správní soud zabýval správností postupu Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci. Ta rozhodla, že jednatel, který ve společnosti zastával zároveň pozici ředitele na základě pracovní smlouvy, nemá nárok na dávky nemocenského pojištění, a to i přes skutečnost, že jako zaměstnanec po celou dobu pracovního poměru řádně platil pojistné. Nejvyšší správní soud potvrdil závěry správních orgánů, že náplň práce ředitele společnosti se nijak nelišila od činnosti jednatele, pracovní smlouva je tudíž neplatná a nemohl proto existovat ani pojistný poměr.
Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze identifikovat zejména následující možné dopady a rizika:
* Vedoucím zaměstnancům, kteří jsou zároveň statutárními orgány, hrozí, že přijdou o plnění za nemocenské a důchodové pojištění, které v dobré víře hradili.
* Vzhledem k neplatnosti pracovních smluv může dojit k situaci, že obchodní společnosti budou povinny doplatit členům statutárních orgánů odměny za výkon jejich funkce a na druhou stranu budou oprávněni po nich požadovat vrácení vyplacených mezd z důvodu plněni z neplatných pracovních smluv, tedy bez právního titulu.
* Může nastat situace, ze společnosti budou povinny mzdy vyplácené členům statutárních orgánů v souběhu funkcí dodatečně dodanit, neboť náklady na takové mzdy nebudou posouzeny jako daňově uznatelné.
Předmětné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je průlomové tím, že poprvé explicitně poukázalo na závazné dopady souběhu funkce z hlediska sociálního zabezpečení a možné dopady daňové. Původně spíše teoretický problém tak převedlo do roviny reálného finančního rizika. Jelikož je popsaný souběh v praxi běžným jevem, o řešení nastalé situace se nyní intenzivně jedná na mnoha úrovních státní správy. Uvedené dopady jsou v současné době proto spíše spekulativní a bude nezbytné vyčkat stanovisek České správy sociálního zabezpečení, Generálního finančního ředitelství, jakož i Vlády ČR v rámci jednání tripartity. Rozhodnutí může mít dopady i na změnu legislativy, jíž se problém dotýká.
U nově vznikajících funkcí rozhodně doporučujeme tyto nezdvojovat a poradit se, která cesta je v daném konkrétním případě výhodnější. Pokud se Vás tento problém již týká u stávajících ředitelů a současné jednatelů (členů představenstva), doporučujeme velkou opatrnost.
Autor je advokát, trvale spolupracující s NWD Legal
