Rozsudek Nejvyššího správního soudu: Absolutně neplatný právní úkon může mít daňověprávní účinky

28. 10. 2013

Sdílet

 Autor: © arahan - Fotolia.com
Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávné době vydal rozhodnutí týkající se daňových aspektů účtování o právních vztazích, které jsou z právního hlediska považovány za absolutně neplatné. Rozsudek (1 Afs 11/2013-84 ze dne 22. srpna 2013) opět potvrdil dříve judikovaný obecný přístup soudu k této problematice.

V daném případě byl předmětem sporu mezi poplatníkem a orgány finanční správy charakter výnosu souvisejícího s účetním odpisem závazku, jejž obecné soudy prohlásily za neexistující. Závazek původně vznikl jako vnitropodniková položka mezi státním podnikem a jeho odštěpným závodem z titulu dodávek zboží. V účetnictví odštěpného závodu byl závazek (resp. jeho dosud neuhrazená část) evidován v okamžiku privatizace aktiv a pasiv tohoto odštěpného závodu, následně byl proto zahrnut v privatizačním projektu a poté i v účetnictví společnosti, která majetek odštěpného závodu zprivatizovala. Ve zdaňovacím období, v němž byl závazek soudy prohlášen za neexistující, jej společnost odúčtovala do výnosů a v daňovém přiznání jej zohlednila jako nezdanitelný. Orgány finanční správy neshledaly tento postup zákonným a předmětný účetní výnos do základu daně zahrnuly.

 

Společnost argumentovala v žalobě a následně i v kasační stížnosti podané u NSS tak, že pokud předmětný závazek nikdy neexistoval, nemohl být ani součástí privatizace a že namísto toho měla mít společnost od počátku vyšší vlastní kapitál. Podle názoru společnosti také uvedený výnos nepředstavoval příjem ve smyslu zákona o daních z příjmů.

 

NSS ve svém rozsudku zopakoval své dřívější rozhodnutí, podle něhož i absolutně neplatný právní úkon může mít za určitých okolností plnohodnotné daňověprávní účinky, pokud se projevil v majetkové sféře poplatníka. Tak tomu podle soudu bylo i v daném případě, neboť odštěpnému závodu zboží dodáno bylo, následně bylo prodáno zákazníkům a závazek byl ještě před privatizací odštěpným závodem částečně uhrazen. Závazek se podle soudu reálně promítl do hodnoty privatizovaného majetku a i následně ovlivňoval hospodaření společnosti. Proto se podle názoru soudu jednalo o skutečný, nikoliv pouze zdánlivý příjem. V dané situaci bylo možné provést pouze úpravu základu daně za období, v němž se o předmětném závazku poprvé účtovalo, avšak taková úprava by již nebyla možná z důvodu prekluze.

 

Lze očekávat, že v obdobných případech budou soudy rozhodovat se stejným výsledkem. Uvedené rozhodnutí potvrzuje, jak je již v okamžiku vzniku právních vztahů důležité správně vyhodnotit související účetní případ a minimalizovat situace, kdy se účtuje o transakcích založených na neplatných právních úkonech.

 

Zdroj: KPMG

ICTS24