Ruská invaze nutí Němce k přehodnocení přístupu k uhelným a jaderným elektrárnám

Obavy však přináší zjištění, že ruská armáda obsadila Černobyl. Pomník neuváženému hazardování s technologickými postupy, které způsobily výbuch jednoho bloku a následné uvolnění radioaktivity v podstatě po celé Zeměkouli.

Když se podíváme zpět, je jasné, že Putinově poker-face už nelze v ničem věřit, a tak mnoho odborníků uvažuje na černými tématy, co tím asi Rusové zamýšlejí? Původní blok reaktoru byl umístěn do krypty, která byla nasazena nad sarkofágem pro ochranu úniku radioaktivního materiálu do ovzduší. Lze ale věřit ruskému prezidentovi, že nemá nějaké další hnusné úmysly se zhrouceným radioaktivním blokem plným radioaktivního materiálu? Tím by totiž ohrozil nejen severní Evropu, ale i celý svět. To je velká otázka, kterou dnes řeší mnohá zahraniční média.

Nechá Německo v provozu atomové a uhelné elektrárny?

Spolu s tím se ve včerejších novinách zamýšlejí redaktoři německého Die Welt nad tím, zda Německo skutečně zavře všechny atomové a uhelné elektrárny, v reakci na agresi Ruska na Ukrajině. Dá se počítat s tím, že ruský plyn na povel Moskvy může snížit svůj průtok do Německa nebo může dojít k úplnému výpadku dodávek, hlavně v reakci na avizované odpojení Ruska z celosvětového bankovního systému SWIFT. Tím by byly odstaveny záložní plynové elektrárny v Německu a došlo by dalšímu lavinovitému růstu cen nejen plynu, ale i elektrické energie.

Handelsblatt uveřejnil dopisy čtenářů, kteří komentují aktuální energetickou situaci. Někteří z nich volají po opětovném spuštění nebo zachování jaderných elektráren. Jedna čtenářka se domnívá, že je lepší, aby Německo samo produkovalo proud v jaderných elektrárnách, než aby importovalo jadernou elektřinu ze zahraničí a tím by nemuselo být energeticky tolik závislé. My si myslíme, že to není nereálná úvaha, ale je třeba si uvědomit, že páteř dodávek elektřiny začíná na obrovských off-shorech na severu Německa v Baltském moři, které (pokud vítr fouká, ale ne zase moc) transportují velkou část energie právě přes naše území, které má vybudovánu jednu z nejlepších energetických soustav v Evropě na jih Německa, především do Bavorska. To proto, že přes Alpy to nejde (zatím). Pro vykrytí špiček, kdy vítr nefouká nebo naopak fouká moc, jsou v Německu využívány plynové a vodní elektrárny. Zachování německých atomových a uhelných elektráren v chodu by tedy snížilo závislost Německa na dodávkách plynu z Ruska a elektrické energie ze států připojených k evropské energetické soustavě (tedy i naší).

Připojí se i Švýcarsko?

Die Zeit se zase včera věnoval švýcarské energetice. Ministr hospodářství Guy Parmelin už totiž na podzim varoval před nedostatkem elektřiny. Strany SVP a FDP od té doby hovoří o nových jaderných elektrárnách, ačkoli o konci jaderné energie ve Švýcarsku se rozhodlo už dávno v referendu.

Co nás čeká?

Situace je nepřehledná a – hlavně – nepředvídatelná. Reakce zemí vyvážejících ropu reagovala zvýšením cen ropy, která se tak dodává nad magickou hranici 100 USD za barel. Včera se rovněž zvedla cena plynu, ale zatím jen v jednotkách procent. Ceny elektřiny se opět zatím mírně pohnuly směrem k vyšším cenám.

Tohle ale je jen náš pohled na stav věcí včera a dnes. To, co se bude dít v Rusku a na Ukrajině, nelze vůbec předvídat. A už vůbec ne, jak budou ovlivněny ceny pro naše spotřebitele, tedy kromě běžných lidí i ceny pro podniky a firmy. Tahle divná situace spolu se zmenšením velkých odbytišť (Rusko, Ukrajina) by totiž pro některé naše výrobce a firmy mohla být likvidační. Z války mezi Ruskem a Ukrajinou se tak stává válka světová. Zatím ekonomická, bohudík, ale nikdo neví, co může od Vladimíra Vladimíroviče očekávat dál a jak se postaví chystaným omezením.