Aktuálním problémem českých exportérů do Ruska nejsou ani tak sankce Evropské unie, ale slabý rubl. Proto ruští odběratelé v řadě případů čekají s objednávkami od českých výrobců a rozhodnou se dle vývoje kurzu své národní měny. Můj pohled je ale optimistický: Ruská národní banka dělá důslednou ochranářskou politiku a bezpečnostní situace doznala oproti létu značného zklidnění. Důvěra v ruský trh a měnu se tak může relativně rychle obnovit. Zůstává jeho dlouhodobá výhoda: zatímco v Evropě je sedmiprocentní výnos investice považován za úspěch, v Rusku je zisk investora násobně větší.
Kdo prognóze rychlého obnovení zájmu investorů o Rusko nevěří, ať si vzpomene na rok 1998, kdy v důsledku ruské finanční krize zahraniční investoři museli odepsat 60 procent tamních investic. Do tří let byli na ruském trhu zpátky. Nezbývá než nostalgicky povzdechnout, jak vážně se tenkrát bralo zmizení „pouhých“ pěti miliard dolarů, které do Ruska půjčily Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Dnes by se tyto peníze prostě vytiskly.
Autor je ředitel úseku finančních trhů a člen představenstva Záložny CREDITAS
