V daném případě bulharská společnost Bonik EOOD uplatnila nárok na odpočet DPH z nakoupené pšenice, kterou dále dodala do jiného členského státu. Bulharský správce daně jí však nárok na odpočet následně odňal. Na základě daňové kontroly u společností zapojených do dodavatelského řetězce bulharský správce daně konstatoval, že nebylo možné prokázat přijetí pšenice dodavateli společnosti Bonik EOOD od jejich dodavatelů. Z toho bulharský správce daně vyvodil, že dodavatelé společnosti Bonik EOOD neměli k dispozici dostatečné množství pšenice k tomu, aby uskutečnili dodávky pro tuto společnost. Při předložení věci Soudnímu dvoru k tomu bulharský soud poznamenal, že v praxi bulharští správci daně podmiňují přiznání nároku na odpočet DPH předložením důkazu o uskutečnění předchozích dodání.
SDEU v prvé řadě upozornil na skutečnost, že bulharský správce daně neprokázal, že by společnost Bonik EOOD přijala plnění od jiných dodavatelů než od těch, jejichž faktury při daňové kontrole předložila, anebo to, že by sama společnost Bonik EOOD svému odběrateli předmětné množství pšenice ve skutečnosti nedodala. Za situace, kdy není relevantně zpochybněno přijetí zdanitelného plnění plátcem daně, nemůže dle SDEU správce daně plátci DPH nárok na odpočet odejmout. K takovému kroku by správce daně mohl přistoupit pouze tehdy, pokud by zároveň prokázal existenci objektivních skutečností, z nichž by vyplývalo, že plátce DPH věděl nebo musel vědět o tom, že přijaté plnění bylo součástí podvodu, jehož se dopustil jiný subjekt v dodavatelském řetězci na vstupu nebo výstupu.
SDEU tak potvrdil své závěry z rozsudků Mahagében, Péter Dávid, Mecsek-Gabona a Gábor Tóth, jež byly vydány v průběhu roku 2012 (viz Finanční aktuality z července 2012). Z těchto rozsudků vyplývá, že správce daně nemůže po plátci vyžadovat, aby při přijetí plnění ověřoval, zda má dodavatel dotčené zboží k dispozici, zda je s to jej dodat, zda má pracovníky, kteří provedou smluvené služby, anebo zda splní své povinnosti ohledně podání přiznání k DPH a úhrady daně. Je povinností daňových orgánů provádět nezbytné kontroly za účelem odhalení podvodů. Rozsudky tak vymezily hranice pro současnou praxi daňové správy, která se v případech odhalených podvodných transakcí mnohdy snaží zamezit uplatnění nároku na odpočet DPH na straně odběratele, aniž by dostatečně prokázala, že se do takového jednání zapojil. Judikaturu SDEU v této oblasti tak lze vnímat jako ustálenou.
Zdroj: KPMG
