Předmětný rozsudek SDEU vychází z interpretace ustanovení směrnice EU o fúzích, které bylo převzato také do úpravy daňové neutrality přeměn v českém zákoně o daních z příjmů. Cílem tohoto ustanovení je vyloučit uplatnění daňové neutrality u přeměn provedených primárně za účelem dosažení daňových výhod, nikoli z ekonomických důvodů.
Daný případ se týkal fúze portugalské společnosti Foggia a jejích tří dceřiných společností. Společnost Foggia požádala portugalského správce daně o souhlas s uplatněním nevyčerpaných daňových ztrát svých dceřiných společností po fúzi. Tento souhlas však obdržela pouze ve vztahu ke dvěma dceřiným společnostem, které držely podíly v dalších společnostech ve skupině. U třetí společnosti správce daně žádost zamítl s tím, že tato společnost nevlastnila v letech, v nichž ztráty vznikly, žádné podíly na dalších společnostech a neměla prakticky žádný příjem, pouze investovala do cenných papírů. Původ daňových ztrát této společnosti byl podle portugalského správce daně navíc nejasný.
SDEU ve svém rozsudku potvrdil, že na základě všech skutečností uvedených portugalským správcem daně může tento správce oprávněně předpokládat, že fúze mezi dvěma společnostmi téže skupiny není prováděna z platných ekonomických důvodů. Je tomu tak přesto, že sloučením společností ve skupině zpravidla dochází ke snížení administrativních nákladů. Posoudit, zda přeměna proběhla v určitém případě pouze za účelem eliminace daňových povinností, jsou podle SDEU oprávněny jen soudy jednotlivých členských států. Závěry těchto národních soudů by však neměly vycházet pouze z obecně formulovaných předpokladů, ale měly by se opírat o konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu.
Stejně jako evropský považuje i český zákonodárce za ekonomické důvody potřebu restrukturalizace a zefektivnění činnosti dotčených společností. Kritéria, kterými se v daném rozsudku SDEU zabýval, jsou tedy relevantní i pro posuzování daňového režimu přeměn v České republice.
Zdroj: KPMG
Foto: © arahan - Fotolia.com
