Škody, které napáchaly povodně na začátku června, se v tuto chvíli vyšplhaly na 7,5 miliardy korun. Z toho ztráty firem činí přibližně 2,3 miliardy. Odhaduje to analýza zpracovaná odborníky PwC Česká republika. Vlna povodní byla rozsahem menší než v roce 2002. To částečně vysvětluje i desetkrát nižší odhadované materiální škody. Dalším důvodem jsou zkušenosti z předchozích záplav, které umožnily lepší přípravu a organizaci protipovodňových opatření v zasažených oblastech.
Analogická situace existuje také ve firemním prostředí. Zde jsou však nižší škody spíše dílem náhody a vnějších vlivů, než přičiněním samotných společností. I v Praze budou celkové škody, které firmy utrpí v porovnání s poslední velkou povodní v roce 2002 taktéž nižší.
Katastrofické scénáře mají různou podobu
„Společnosti se sice po předchozích zkušenostech částečně poučily, avšak podle našich zkušeností přípravy na podobné situace nadále silně podceňují,“ komentuje Tomáš Kuča, partner z oddělení Řízení rizik společnosti PwC Česká republika. Katastrofické scénáře se přitom nemusí omezovat jen na zatopení vodou. Mnohem častějším případem je třeba ničivý požár v prostorách společnosti, krátkodobě neřešitelné závady na přívodech elektřiny a datových sítí, případně jiné výpadky infrastruktury společnosti. Důležité je však nejenom okamžité řešení momentálních problémů, ale i možnost rychlé obnovy v situaci, kdy jejich následky mají dlouhodobější dopad. „Aktivní prevence by přitom ušetřila v některých případech až desítky milionů korun,“ upozorňuje Tomáš Kuča.
Tomu se říká lehkomyslnost...
Zkušenosti PwC z řady společností ukazují, že firmy mívají nedostatečné plány kontinuity podnikání. Takové plány jim v případě událostí, jako jsou povodně, umožní minimalizovat škody a v nejkratším možném čase obnovit fungování podniku. „Je až s podivem, že i u velkých společností se v praxi setkáváme s tím, že plány kontinuity podnikání buď neexistují vůbec, nebo mají velmi obecnou podobu. V případě problémů by nestačily k tomu, aby firma minimalizovala škody a včas obnovila svou činnost,“ říká Tomáš Kuča.
Společnosti také často nemají připraveny náhradní lokality pro umístění serverového vybavení, neudržují zálohy dat mimo své hlavní sídlo nebo nepočítají s nenadálou kompletní nedostupností svého sídla. Problémem bývají i nevhodně uzavřené smlouvy s dodavateli, které firmě včas nezajistí potřebnou součinnost dodavatele. Společnosti se také při plánování kontinuity podnikání často chybně soustředí pouze na oblast IT, nebo zapomínají na aktualizaci a testování krizových plánů. „Oblast obnovy podnikání má z naší zkušenosti dostatečně pokryto zhruba 20 % společností, v oblasti plánů obnovy po havárii je to pak zhruba 40 %,“ dodává Tomáš Kuča.
Jít na to jinak
Kvalitně připravený plán obnovy po havárii (DRP) a plán obnovy podnikání (BCP) by měl být základem pro zvládání rizik nenadálých událostí. Spolu s pravidelným testováním těchto postupů umožní společnostem v případě krizové události okamžitě reagovat optimálním způsobem, minimalizovat škody a v krátké době znovu obnovit běžné fungování. Dobré krizové plány obsahují jednoznačnou definici zodpovědností a kompetencí pro jednotlivé krizové scénáře, způsoby jak v krizové situaci zajistit obsluhu klientů nebo například seznam prioritních klientů, u nichž by zdržení mohlo vyústit až v jejich ztrátu.
