Jednalo se o případ z roku 2004 v Belgii. Konkrétně se jednalo o výklad pojmu „kino“ podle šesté směrnice o dani z přidané hodnoty. Pro vstupy do kin mohou totiž členské státy uplatnit podle přílohy H uvedené směrnice sníženou sazbu daně. ESD se zabýval otázkou, co všechno se dá pod pojem „oprávnění vstupu do kin“ podřadit.
Již podle předešlých rozhodnutí ESD ustanovení, která mají povahu výjimky z určité zásady, musí být vykládána striktně. Evropská komise v tomto případě dále zdůraznila, že společným znakem rozličných události a zařízení, jejich výčet podává příloha H výše uvedené směrnice je to, že jsou tyto události a zařízení přístupné veřejnosti na základě předchozího zaplacení oprávnění ke vstupu, které všem osobám, jež si je opatří, zjednává právo společně využívat kulturních a zábavních služeb, jimiž se vyznačují tyto události a zařízení.
Podle rozsudku ESD oprávnění vstupu do kina nezahrnuje platbu jediného spotřebitele za účelem využití individualizovaného sledování jednoho či více filmů anebo výňatku filmů v soukromém prostoru, tedy kabiny, o něž se v tomto případě jednalo.
Václav Olšanský je daňový poradce
